❦
Pondělí 27. listopadu 1882
Lundi 27 novembre 1882
Soutěže se neúčastním, ale přesto pracuji v ateliéru — jedna žákyně mi ochotně pózuje, protože jí studie dám.
Je ne fais pas le concours mais je travaille tout de même à l’atelier, une élève pose pour moi et volontiers car je lui donnerai l’étude.
Zdrcena Julianem jsem se neodvažovala nikoho požádat — myslela jsem si, že by to bylo směšné od někoho, kdo je ve špatné situaci, kdo už nic nedělá atd. atd.
Anéantie par Julian je n’osais le demander à personne croyant que ce serait ridicule de la part de quelqu’un qui est dans l’eau, qui ne fait plus rien, qui etc. etc.
Teď, když nemůže říct, že nic nedělám, protože pracuji v jeho špinavém krámu, říká, že dělám jen naoko. To se stává refrénem. Předevčírem řekl, že nic nedělám jen dva roky.
Maintenant qu’il ne peut plus dire que je ne fais rien parce que je travaille dans sa sale boutique, il dit que je fais semblant. Cela tourne à la scie. Avant-hier il dit qu’il n’y a que deux ans que je ne fais rien.
Z těch dvou let jsem byla pět měsíců nemocná a šest měsíců v rekonvalescenci nebo horečnatá. Za zbývající čas jsem namalovala salonní obraz, ženu v životní velikosti v plenéru v Rusku, starce z Nice, Terezu, Irmu, Dinu. Tolik k velkým obrazům — četné studie nepočítám. Že jsou špatné, přijmu — ale nebyl to můj švec, kdo nad tím strávil čas.1
De ces deux années, j’ai été malade cinq mois, et convalescente ou fiévreuse six. Dans ce qui reste de temps j’ai fait le tableau du Salon, une femme grandeur nature en plein air en Russie, le vieux de Nice, Thérèse, Irma, Dina. Voilà pour les grands tableaux; je ne compte pas les études assez nombreuses. Que ce soit mauvais je veux bien, mais ce n’est pas mon cordonnier qui y a passé son temps.
Ostatně si myslí, že mě to stimuluje, a že je to snad duchaplné. To je k zešílení. Jistě — nejsem tak privilegovaná jako Breslau, která žije v malém uměleckém kroužku, kde každé slovo, každý krok přinese něco ke studiu. Ale přísahám vám, že dělám, co mohu, v tom hloupém, znervózňujícím a nevzdělaném prostředí, v němž se nacházím.
Enfin il trouve que cela doit me stimuler et que c’est peut-être spirituel. C’est exaspérant. Sans doute je ne suis pas favorisée comme Breslau qui vit dans un petit cénacle artistique et ou chaque parole, chaque pas rapportent quelque chose à l’étude. Mais je vous jure que je fais ce que je peux dans le milieu bête, énervant et ignorant où je me trouve.
Večer mě ovšem nutí ztrácet čas — čas, který Breslau věnuje kreslení, komponování atd.; já jsem rozptylována a trhána imbecily kolem mě.
On me fait perdre du temps sans doute le soir, par exemple que Breslau emploie à dessiner, à composer etc., moi je suis distraite et tiraillée par les imbéciles qui m’entourent.
Prostředí je polovina talentu — ve fázi, kdy je člověk žákyní, to vše mi dává navenek vzezření studené zuřivosti nebo zdánlivou odtažitost ze samé síly jedné fixní ideje.
Le milieu c’est la moitié du talent, pendant la phase où on est élève, tout cela me donne une contenance de rage froide ou bien qui paraît détachée à force d’avoir une idée fixe.
Kdybych se nebála přivolat si další hrůzy, řekla bych, že Bůh není spravedlivý... Vlastně ne, proč... Mám ze sebe hrůzu — přibrala jsem, ramena již byla dost široká i beze všeho, paže jsou silné, ale bez dřívější pevnosti, a poprsí roste. Stávám se odpudivou, strašnou — nenávidím se.
Si je ne craignais de m’attirer d’autres horreurs je dirais que Dieu n’est pas juste... Au fait non, pourquoi... J’ai horreur de moi, j’ai engraissé, les épaules étaient déjà assez larges sans cela, les bras sont forts sans la fermeté d’avant et la poitrine grossit. Je deviens ignoble, atroce, je me hais.
Poznámky
Velká plátna těchto dvou let: salonní obraz, žena v životní velikosti malovaná v plenéru v Rusku (léto 1882), stařec z Nice a portréty Terezy, Irmy (La Parisienne) a Diny. ↩