Úterý 31. října 1882

Zbývají jen Alexandre, jeho žena, Garnitský a Michka; ti všichni odjedou dnes večer. Je tu i strýc Nicolas.
Prý se včera v Dikance pilo tak, že to nelze ani popsat. Ostatní jsou velmi polaskáni přátelstvím s Kotčubejovými a celá Poltava tím slepě nadšena.
Prostě celý den se mluví jen o včerejším víně.
Ta Dina vůbec nevidí, že si z ní dělají legraci; nijak si to neuvědomuje. Řekla jsem jí, co říct bylo třeba, a dnes zase odporné koketní provokace s Michkou, kterého doopravdy zbila a který byl nespokojen — a to je moje vina, protože jsem včera ze žertu udeřila jeho dost silně; on se vrhl na kolena s výrazem naprostého nadšení a já mu pak podala ruku k polibku. Tak chtěla scénu zopakovat. Vzpomínáte, jak jsem štvala Blanca za časů Cassagnace a jak ona dělala totéž a jak jí Blanc přímo řekl, že neví, kde přestat. Stále za míru, stále přes čáru. Ah, to je otravné!

Poznámky

Dikanka: proslulé sídlo rodu Kotčubejů v Poltavské oblasti, v ruské kultuře proslavené Gogolovou sbírkou povídek Večery na samotě u Dikaňky (1831–32). Pro okruh Bashkirtseffových bylo přijetí v Dikance znakem značné společenské prestiže.