Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek 27. října 1882

Alexandr a Kapitan včera večeřeli u nás.
Je šedivo po včerejším krásném slunci — a rozdrážděná tím, že nepracuji, navrhuji jet do Poltavy. Na cestě potkáváme s maminkou a Paulem princeznu a Dinu, které se odtamtud vracejí — a Dina se vrací s námi.
V hotelu najdeme Michku a Lihopoje a Garnitského a jdeme do divadla. Kus, který ještě víc potvrzuje mé názory na ruské divadlo... Divadlo a romány jsou vždy víceméně odrazem skutečného života — nuže, neskládám svému kraji poklony. Je to naivně hrubé — a zároveň...
Líbají se na ústa — jako by to bylo zcela přirozené — a děje se to mezi milenci nebo mužem a ženou... Pak se líbají na krk, na tváře atd. — a obecenstvo nic neříká — zdá se jim to přirozené. A situace, které by vypískal... Světské slečny, sympatické dívky z kusu, dávají facky mladým mužům, kteří jim dělají vyznání a o nichž podezřívají, že milují jen jejich věno. Zkrátka... Kdyby se to vše odehrávalo ve světě kokotek nebo ve fantastických říších či v Offenbachově antice — s průvodem vší obvyklé veselosti a šílenosti — budiž — ale ukazují nám měšťany, statkáře, lidi jako vy a já — a je to vážné... Člověk neví, co říci. Dnes večer je to malá divoška — naivka — která zbožňuje muže stejně ženatého jako zralého, zkažené a duchaplné (v kusu) — a pokaždé, když jsou sami — a to se děje každou chvíli — líbají se vášnivě, naivka aniž tušíc a on pro potěšení — pak večer přijde chvíle, kdy se pán vzpamatuje a naivka mu říká: proč se mi vyhýbáš — na co myslíš — jsem přece živá bytost — má krev vře atd. atd. Zkrátka... Přenocuje u mladíka, který ji miluje, a vrací se říci starci a jeho ženě — neboť je tu mladá a hezká žena — že je to on, starý svůdník, který za vše může, neboť jí tak rozrušil smysly, že musela... [Začerněné slovo: mluvit] s někým... a že se ten mladík naskytl... On si ji vezme — a nazývaje ji: má snoubenka — přitiskne jí na ústa tak prudký polibek, že bude mít zítra modřinu okolo celých úst, to je jisté. Je to hrubé — ale celkem to není nemravné — znechutí vás to od lásky a vůbec nic neprobouzí. A pak to bylo legrační — sedíme v přízemní lóži nalevo a naši kavaliéři v první řadě — zatímco ti chudáci herci se lopotí — dorozumíváme se znaky — a v přestávkách hovoříme v předpokoji lóže. Jsem hezká — a všichni, kdo mě vidí, odcházejí to opakujíce. Prý jsem se pěkně rozvinula — a Garnitský nachází, že se zcela podobám paní Miloradovičové, která byla jak známo slavnou krasavicí — zejména zde.
Prý se malí Pomarovi vrátili — Gritz Miloradovič je tu — a je ještě jeden mladík Popov, velmi bohatý. Říká se, že je hezký...
[Začerněná slova: To by dávalo] neurčitou naději na setkání s několika lidmi — jinak jsem se již smiřovala s tím, vrátit se bez toho, že bych kohokoliv viděla — a s radostí — neboť když převáží umění, chci být nechána na pokoji — a převáží často... Zkrátka — v tuto chvíli bych se provdala jen pohádkově — jinak to nestojí za to. A pak krása mi málo záleží — nikdo se mi nelíbí — nikoho milovat nebudu. Zvykla jsem si myslet na velkého Cassagnaca — je jen on — a ať jsem v divadle, na plese — [Začerněná slova: nečitelné] v krásném měsíčním světle — nebo v kočáře uprostřed ruských polí — vždy si ho tu představuji — téměř nikdy se nesoustředím, aniž by byl se mnou — a sním-li, vždy s ním. A on to ani netuší. Uznejte, že jsem romantická, čistá, milá — a zasloužila bych si... Ale proč se v románech mluví o utrpeních, touhách, šílenstvích — jsem tak klidná — žiji s tím a nestěžuji si.
Je to proto, že to není láska — nebo proto, že cítím, že k ní dospěji...

Poznámky

Pozn. překl.: V originále „à bouche que veux-tu" — doslova: „k ústům jak chceš" — francouzský idiom pro vášnivé, nenasytné líbání. ↩
Pozn. překl.: „Baignoire" — v divadle přízemní lóže v úrovni orchestru; doslova „vana". ↩
Cocottes — dámy z polosvěta; vydržované ženy pochybné ctnosti. ↩