❦
Neděle 23. července 1882
Potkáváme Juliana v Bois a k sedmé hodině přijde podívat se na hlavu Villevieille, která je dobrá. Večer Dusautoy hraje, Estéoul zpívá, Saint-Amand je nadšený a já dělám náčrty, jen jsem velmi smutná; Julian se při pohledu na můj obraz smál Magdaléně, a pak:Nous rencontrons Julian au Bois et il vient vers sept heures voir la tête de Villevieille qui est bien. Le soir Dusautoy joue, Estéoule chante, Saint Amand est enchanté et je fais des croquis seulement très attristée, tout en regardant mon tableau Julian riait de Madeleine et puis:
„Ach, to mi připomíná... Magdaléna.“
— Ah ! ça me rappelle... Madeleine.
„Co?“
— Quoi ?
„Na začátku, chodila jste do ateliéru asi tak rok... Byla jste takové čertisko... Nikdo vás neznal...“
— Dans le commencement, il y avait à peu près un an que vous veniez à l’atelier... Vous étiez si diable... On ne vous connaissait pas...
„A co?“
— Eh bien ?
„Hrůzy.“
— Des horreurs.
„Jaké hrůzy.“
— Comment des horreurs.
„Já jsem si vždycky myslel, že to je jen mládí, dětská bujnost...!“
— Moi j’ai toujours pensé que ce n’était que de la jeunesse, l’exubérance de l’enfance...!
„A dál?“
— Et alors ?
„Ale ostatní... A teď, když vás znám, vidím, kolik nesmyslů se napovídá...“
— Mais les autres... Et à présent que je vous connais je vois combien on raconte d’absurdités...
„Ale jakých nesmyslů...“
— Mais quelles absurdités...
„Ach, nic, chápete... Vaše povaha je teď známá, už se neříká nic, ale... tehdy...“
— Oh ! rien, vous comprenez... Votre caractère est établi maintenant, on ne dit plus rien, mais... alors...
„Ale no tak, vy jste nesnesitelný — co, kdo, oč jde?!“
— Mais enfin vous êtes insupportable, quoi, qui, qu’est-ce ?!
Zkrátka prý jednoho dne „v jednom salonu“, když bylo vysloveno mé jméno, někdo řekl: „Ach, tahle už toho zná!“ Stenografovat Julianovy zámlky by trvalo příliš dlouho, ale zkrátka se říkalo, že jsem vyložená dobrodružka, tedy... Zkrátka že jsem měla... dobrodružství... definitivní. Ostatně Julian to říká jako nějakou dávnou hloupost, které se lze jen smát jako bláznovství. Ale já jsem z toho jako omráčená... Tak takové věci se o mně mohou říkat??? Jsou tedy lidé, kteří věří, že je to tak? Tak se najdou lidé, kteří připouštějí takové hrůzy.
Enfin il paraît q’un jour « dans un salon » mon nom étant prononcé on a dit: « Ah ! elle en sait long celle-là ». Il serait trop long de sténographier les réticences de Julian mais enfin on a dit que je suis une cascadeuse en plein, donc... Enfin que j’ai eu des... aventures... définitives. Du reste Julian dit ça comme une bêtise lointaine et dont on ne peut que rire comme d’une folie. Mais moi j’en suis assommée... Alors on peut dire de telles choses de moi ??? Il y a donc des gens qui croient que c’est comme ça ? Alors, il se trouve des gens qui admettent de telles horreurs.
Tak když jsem pro zasmání říkala bláznivosti, jako věci nemožné... Lidé věřili, že... A já myslela, že jsem s těmi odvážnými naivnostmi duchaplná...
Alors quand je disais des folies pour rire, comme des choses impossibles... On croyait que... Et moi qui croyais faire de l’esprit avec ces naïvetés risquées...
Tak když se smíchem řeknu „zbožňuji toho a toho“, lidé věří, že je to pravda? Ne... Ale co tedy??
Alors quand en riant je dis « j’adore un tel » on croit que c’est vrai ? Non... Mais quoi alors ??
Tak... Vídám se možná s lidmi, kteří mi nevěří, že jsem to, co jsem? Jsou lidé, kteří věří, že jsem dívka, která měla dobrodružství?
Alors... Je vois peut-être des personnes qui ne me croient pas ce que je suis ? Il y a des gens qui croient que je suis une jeune fille qui a eu des aventures ?
Ale to je hrozné, to je hanebné, to je odporné!! Ach, je mi sebe líto. Tady by měly přijít protesty. K čemu?
Mais c’est horrible, mais c’est infâme, mais c’est odieux !! Ah ! je me fais pitié. Des protestations ici. A quoi bon ?
Ach, dostat se z toho! Ach, odvetu! Protože, můj Bože, Ty přece vidíš, že to není spravedlivé...
Oh ! sortir de là ! Oh une revanche ! Car mon Dieu vous voyez bien que ce n’est pas juste...
Tak proto tedy někteří lidé... Zkrátka i sám Cassagnac si mohl myslet... Za tři dny se ten dojem setře... Ale... A stanu-li se slavnou, bude se toho říkat ještě víc... A nakonec nic na světě nebude moci smazat to, co jsem nikdy neudělala!!
C’est donc pour cela que certaines personnes... Enfin Cassagnac lui-même a pu penser... Dans trois jours l’impression s’effacera... Mais... Et si je deviens célèbre on en dira encore plus... Et enfin rien au monde ne pourra effacer ce que je n’ai jamais fait !!
Ale... Jak Bůh strpí takové nespravedlnosti a takové lži?
Mais... Comment Dieu souffre-t-il de telles injustices et de tels mensonges ?
Strpí i mnohem horší...
Il en souffre bien d’autres...