❦
Pátek 7. července 1882
Trochu mě trápí ten můj lístek otci.Je suis un peu tourmentée par mon billet à mon père.
Měla bych to aspoň říci mámě, protože si ani neužívám té hloupé pomsty... Pomsta vypadá vždycky hloupě, když už člověk není rozzlobený.
Il faudrait au moins le dire à maman, car je ne jouis même pas de la sotte vengeance... La vengeance paraît toujours sotte quand on n’est plus en colère.
Paul je, máme-li věřit telegramům, velmi nemocný a máma je ve stavu úzkosti, až je to k politování, sotva se vleče. Mluvíme spolu ale sotva jen proto, abychom nedávaly najevo, že spolu nemluvíme... Ostatně myslím, že si s tou svou neuvěřitelnou dětskou bezstarostností říká, že to přešlo. Chudák žena... Teď mi připadá, že si vyrábím strašidla pro potěšení... A mám-li být pravdivá, musím přiznat, že je bezstarostná a nezná život... To je vše; jenže když člověk zuří, dramatizuje věci, a já celkem nevím, mám-li pravdu v hněvu, nebo s chladnou hlavou. Soudím-li jako cizí člověk... Ale jako dcera — a tou jsem, ať dělám, co dělám... Nemohu si o ní vážně myslet nic špatného, protože jsou tu chyby, ale spolu s nimi oddanost, hloupá oddanost, chcete-li, ale to je jedno nebo skoro jedno... A pak, svou povahu nikdo nepředělá; ona neumí být lepší, ačkoli své děti miluje; vezměte si Paulovu nemoc a vždyť i tu mou... Zkrátka je to dojemné.
Paul est si l’on en croit les dépêches très malade et maman est dans un état d’inquiétude à faire pitié, elle se traîne à peine. Nous nous parlons mais à peine seulement pour ne pas affecter de ne pas se parler... Du reste je crois qu’elle se dit avec cette incroyable insouciance d’enfant, que c’est passé. Pauvre femme... Il me semble à présent que je me fais des monstres à plaisir... Et pour être vrai il faut avouer qu’elle est insouciante et ignorante de la vie... Voilà tout, seulement quand on est furieux on dramatise les choses et en somme je ne sais si c’est en colère ou de sang-froid que j’ai raison. Si je juge en étrangère... Mais en fille, et c’est ainsi que je suis quoique je fasse... Je ne puis rien penser de mal sérieusement, car il y a des défauts mais avec cela du dévouement, un dévouement bête si vous voulez, mais c’est égal ou presque égal... Et puis on ne peut pas refaire sa nature, elle ne sait pas être meilleure bien qu’aimant ses enfants; voyez pour la maladie de Paul et pour la mienne donc... Enfin, c’est attendrissant.
Ať si člověk říká, co chce!... Zkrátka jde o to, že je lepší svou matku nesoudit, protože ji člověk miluje, a přes všechny vzpoury se k tomu citu vrací — neumím se vyjádřit...
On a beau se dire ! ... Bref il y a que, il vaut mieux ne pas juger sa mère car on l’aime et malgré toutes ses révoltes, on en revient à ce sentiment, je ne sais m’exprimer...
Zdá se, že zůstaneme v tomto domě; ten, o kterém se měl Émile na mou prosbu informovat, je příliš drahý a ještě není hotový. Obědval s námi; je docela zábavný. Myslím, že se mi daří barva.
Il paraît que nous resterons dans cette maison, celle dont j’ai chargé Emile de s’informer est trop chère et n’est pas encore prête, il a déjeuné avec nous; il est assez drôle. Je crois que je fais de la couleur.