❦
Úterý 20. června 1882
Nu... Nic nového, pár vyměněných návštěv... Malování... A Španělsko...Eh bien... Rien de neuf, quelques visites échangées... De la peinture... Et l’Espagne...
Ach! Španělsko — to může za to jeden svazek Th. Gautiera1... Je to možné! Jak to, že jsem projela Toledem, Burgosem, Córdobou, Sevillou, Granadou! Granadou! Jak to! projela jsem ty kraje, u nichž už jen vyslovit jméno je jakési šlechtictví. Nu, je to horečka. Vrátit se tam!!!
Ah ! l’Espagne, c’est un volume de Th. Gautier qui est cause de cela... Est-ce possible ! Comment j’ai passé à Tolède, Burgos, Cordoue, Séville, Grenade ! Grenade ! Comment ! j’ai parcouru ces pays dont les noms seuls sont une noblesse à prononcer. Eh bien c’est de la fièvre. Y retourner !!!
Znovu vidět ty divy!
Revoir ces merveilles !
Vrátit se tam sama nebo se sobě podobnými! Dost jsem trpěla tím, že jsem tam byla s rodinou... Ó poezie! Ó malování, ó Španělsko. Ach, jak je život krátký. Ach! jak je člověk nešťastný, že žije tak málo! Neboť bydlet v Paříži je jen výchozí bod všeho... Ale podnikat ty vznešené cesty, cesty pro lidi jemné, pro umělce! Šest měsíců ve Španělsku, v Itálii. Itálie, země posvátná, Řím božský; nesrovnatelný, ztrácím z toho hlavu... Ach! jak jsou ženy k politování. Muži jsou aspoň svobodní. Naprostá nezávislost v běžném životě, svoboda přicházet a odcházet, vycházet, večeřet v hostinci nebo doma, jít pěšky do Bois nebo do kavárny. Tahle svoboda je polovina talentu a tři čtvrtiny... obyčejného štěstí. Ale... řeknete mi: vy, výjimečná ženo, dopřejte si tu svobodu. To je nemožné... Protože žena, která se takto emancipuje — rozumí se žena mladá a hezká —, je téměř dána na index; stane se podivnou, nápadnou, odsuzovanou, potrhlou... a tudíž ještě méně svobodnou, než když neuráží idiotské zvyklosti...
Y retourner seule ou avec des semblables ! Ai-je assez souffert d’y avoir été en famille... Ô poésie ! Ô peinture, ô Espagne. Ah que la vie est courte. Ah ! que l’on est malheureux de vivre si peu ! Car habiter Paris n’est que le point de départ de tout... Mais faire de ces sublimes voyages, voyages de délicats, d’artistes ! Six mois en Espagne, en Italie. Italie terre sacrée, Rome divine; incomparable, j’en perds la tête... Ah ! que les femmes sont à plaindre. Les hommes sont libres au moins. L’indépendance absolue dans la vie ordinaire, la liberté d’aller et venir, sortir, dîner au cabaret ou chez soi, aller à pied au Bois ou au café. Cette liberté là est la moitié du talent, et les trois quarts du bonheur... ordinaire. Mais... direz-vous femme supérieure que vous êtes, octroyez-vous cette liberté là. C’est impossible... Car la femme qui s’émancipe ainsi, la femme jeune et jolie s’entend, est presque mise à l’index; elle devient singulière, remarquée, blâmée, toquée... et par conséquent encore moins libre qu’en ne choquant point les usages idiots...
Nezbývá tedy než litovat svého pohlaví... a vrátit se ke snům o Itálii a Španělsku, Granada... Obrovské stromy, čisté nebe, potoky, oleandry, slunce, stín, mír, klid, harmonie, poezie, inspirace...
Donc il n’y a qu’à déplorer mon sexe... et à revenir aux rêves d’Italie et d’Espagne, Grenade... Arbres géants, ciel pur, ruisseaux, lauriers roses, soleil, ombre, paix, calme, harmonie, poésie, inspiration...
Dnes zavřeli Salon... a potkala jsem tam jen Bastienova bratra Émila Bastien-Lepage.
On a fermé le Salon aujourd’hui... et je n’y ai rencontré qu’Emile Bastien-Lepage, le frère de Bastien.
Dobré je, že se mým španělským nadšením smějí jako Julian a namítají tohle: totiž že všichni, kdo tam jedou, říkají totéž, tedy že je to banální. To je ale hloupost!
Ce qu’il y a de bon c’est qu’on rit comme Julian de mes enthousiasmes espagnols et on objecte ceci: à savoir que tous ceux qui y vont en disent la même chose, donc c’est banal. En voilà une bêtise !
Ale! Pozor, ukázala jsem svou skicu Julianovi a je s ní dost spokojený, protože, chápete, úplně se mu to líbit nebude nikdy.
Mais ! Attention, j’ai fait voir mon esquise à Julian et il en est assez content car vous comprenez il n’aimera jamais ça tout à fait.
Byl u vytržení ze Zkušebny u Douceta, kterou jsem chtěla udělat, ale Svaté ženy!... Připravuji skici a odnesu je Tonymu... Protože Julian trvá na tom, abych to dělala v Paříži, v ateliéru, se studiemi zvenku; nu a já to chci udělat upřímně, venku, se skutečným efektem... A já... Zkrátka uvidím.
Il était ravi du Salon d’essayage chez Doucet que je voulais faire, mais les Saintes femmes !... Je prépare des esquisses et je les porterai à Tony... Car Julian insiste pour que je le fasse à Paris, dans un atelier avec des études du dehors, eh bien moi je veux le faire sincèrement, dehors, avec l’effet vrai... Et je... Enfin je verrai.
Poznámky
Pozn. překl.: Théophile Gautier (1811–1872), Cesta do Španělska (Voyage en Espagne, 1843) — proslulý romantický cestopis. ↩