❦
Sobota 20. května 1882
Včera večer byl vyslechnut Soutzo, který požádal o audienci. Říká, že ho všechny ty hrůzy ani nezraňují, tak jsou nepravděpodobné — on, který se prý naopak vždycky stavěl na naši stranu. Tak prý o mně paní Cartwrightová mluvila špatně, „hrůzy“, říká Soutzo. To bylo tehdy, když jí Breslau a spol. napovídaly, že se s ní nechci seznámit.Hier au soir Soutzo ayant sollicité une audience a été entendu. Il dit qu’il n’est même pas blessé de toutes ces horreurs tellement c’est peu vraisemblable , lui qui a au contraire toujours pris notre parti parait-il. Ainsi il parait que Mme Cartwrigth a dit du mal de moi, « des horreurs » dit Soutzo. C’était lorsque Breslau et C° lui avait raconté que je ne voulais pas faire sa connaissance.
Tyhle kuchařky chodily ke Cartwrightové donášet všechny lehkomyslnosti, které jsem plácala, a Schaeppi ukázala skicu, kterou si udělala jednou, když jsem se před ní svlékala — ve velkém spěchu, protože jsem s ní potřebovala mluvit.
Ces cuisinières allaient rapporter chez la Cartwright toutes les légèretés que je débitais et Schaeppi a montré un croquis qu’elle a fait un jour que je me suis déshabillée devant elle, très pressée et ayant besoin de lui parler.
To všechno zřejmě tvoří ty hrůzy, o nichž Soutzo mluví; ostatně na podrobnosti jsem se neptala. Ubohá Cartwrightová to teď napravuje tím, že všude pěje mou chválu. Ale mrzí mě, že je to skutečně dáma, s níž se nedá stýkat... To jest máma může, ale mladá dívka, už tak dost napadaná jako já, se kompromituje...
Tout cela doit constituer les horreurs dont parle Soutzo, du reste je n’ai pas demandé de détails. La pauvre Cartwright se rattrape en chantant partout mes louanges. Mais ce qui m’ennuie c’est qu’elle est vraiment une dame qu’on ne peut pas fréquenter... C’est-à-dire maman le peut, mais une jeune fille déjà assez attaquée comme moi se compromet...
Ach! jsem sklíčená... Vy, kdo znáte můj život — kde jsou ty hrůzy?
Ah ! je suis découragée... Vous qui savez ma vie, où sont les horreurs ?
Co dělám od té doby, co jsem v Paříži — už nejsem ani výstřední... Itálie — a co jsem dělala v Itálii?
Qu’est-ce que je fais, depuis que je suis à Paris, je ne suis même plus excentrique... L’Italie et en Italie qu’ai-je fait ?
Tajně jsem se líbala s tím hnusným Antonellim. No a co?
Je me suis embrassée en cachette avec le sale Antonelli. Eh bien après ?
Útočí právě na mě... A když si klidná a sama ve svém pokoji, uprostřed svých knih, po osmi nebo deseti hodinách práce pomyslím, co se o mně může vyprávět... Že jsem morálně vyrvána z tohoto hrobového ústraní, svlečena, komentována, znetvořena; že mi připisují myšlenky, skutky... Dávají mi dvacet sedm let a připisují mi urážlivou nezávislost... kterou jsem nikdy neměla... Nu, ruce klesají a člověku se chce plakat.
C’est moi qu’on attaque... Et lorsque bien tranquille et seule dans ma chambre au milieu de mes livres après avoir travaillé huit ou dix heures, je songe à ce qu’on peut raconter de moi... Que je suis moralement arrachée de ce milieu sépulcral, déshabillée, commentée, défigurée; qu’on me prête des pensées, des actes... On me donne vingt-sept ans et l’on me prête une indépendance-blessante... que je n’ai jamais eue... Eh bien les bras en tombent et l’on a envie de pleurer.
Saint-Amand přišel na oběd a choval se jako blázen. Je dost známý jako potrhlý, ostatně jeho otec byl blázen a on k tomu má nakročeno. Ale byla tu malá Brisbane a já nevěděla, kam se před výstřednostmi toho idiota schovat.
Saint Amand est venu à déjeuner et s’est conduit comme un fou. Il est assez connu comme toqué, du reste son père a été fou et il est sur la pente. Mais la petite Brisbane était là et je ne savais où me mettre devant les extravagances de cet idiot.
Bral nás za ruce, líbal je, chytal ruce té malé, sedal si vedle ní, a když vešla máma, běžel ji obejmout... To přesahuje všechny meze; vím dobře, že ho nic nestojí kleknout si uprostřed salonu nebo poplácat po rameni a že to dělá i ženám z dobré společnosti, ale já to nesnesu — snad jsem citlivější než ostatní, jako všichni lidé, na které se hodně útočí.
Il prenait les mains, les baisait, saisissait les mains de la petite, s’asseyait à côté d’elle, lorsque maman est entrée il a couru l’embrasser... Cela passe la mesure; je sais bien qu’il ne lui coûte rien de s’agenouiller en plein salon ou de taper sur l’épaule et qu’il le fait à des femmes bien mais moi je ne puis souffrir cela, peut-être plus susceptible que les autres comme les gens très attaqués.
Celý den jsem po něm byla jako zpitomělá —
Il m’a rendue bête toute la journée-
Paní Gaviniová, paní Randouinová, paní Jideová, její matka; Bailleulová, Goldsmid, de la Tour, des Perrières, Kiki, paní de la Lande, slečna de Caradori, malý de Rokas, pan de Dalmas... Villevieille. Myslím, že to je vše. Paní Étincelle ještě nepřišla. A co mě udivuje — nepřišel Gabriel, přitom je už týden v Paříži.
Mme Gavini, Mme Randouin, Mme Jide, sa mère; la Bailleul, Goldsmid, de la Tour, des Perrières, Kiki, Mme de la Lande, Mlle de Caradori, le petit de Rokas, M. de Dalmas... Villevielle. Je crois que c’est tout. Mme Etincelle n’est pas encore venue. Et ce qui m’étonne c’est que Gabriel ne soit pas venu, il est depuis huit jours à Paris.
Včera jsme byli na Salonu s Gavinim, Bastienovým bratrem a Beaumetzem.
Hier nous avons été au Salon avec Gavini, le frère de Bastien et Beaumetz.
Bastien bude malovat obraz, na kterém bude malý venkovský chlapec hledící na duhu. Bude to vznešené, to vám říkám já. Jaký talent, jaký talent, jaký talent!
Bastien va faire un tableau qui représentera un petit paysan regardant un arc-en-ciel. Ce sera sublime, c’est moi qui vous le dis. Quel talent, quel talent, quel talent !