❦
Neděle 30. dubna 1882
Hned od rána jsem na vernisáži s Villevieille, Alicí a Webbem. V černém, velmi hezká. Baví mě zjišťovat, kolik lidí v této „celé Paříži“ znám.Dès le matin je suis au vernissage avec Villevieille, Alice et Webb. En noir, très gentille. Je m’amuse à voir que je connais pas mal de monde dans ce tout Paris.
Přichází se mnou promluvit Carolus-Durand, velmi laskavý. Ten člověk je šarmér. Obraz od Breslau visí až úplně nahoře a působí žalostně. Tolik jsem se bála úspěchu, který ji čekal, že je to pro mě veliká úleva, netajím se tím. Její zkroušení blízcí se chodí ptát na můj názor a já jim říkám, že to není krásné, ale že jí měli dát lepší místo.
Carolus-Durand vient me parler, très aimable. Cet homme est un charmeur. Le tableau de Breslau est placé tout en haut et fait un effet déplorable. J’étais si inquiète du succès qu’elle devait avoir que c’est un grand soulagement je ne le cache pas. Les intimes éplorés viennent savoir mon opinion et je leur dis que ce n’est pas beau mais qu’on aurait du lui donner une meilleure place.
Odpoledne se vracíme, ale už vyparáděné a s mámou a Dinou. Bojidar, Carrier-Belleuse, Gaillardovi — Gaillard byl právě zvolen poslancem; Julian, slečna de Pont-Jest, sochařka a přítelkyně Sarah, de Sanary atd.
Nous revenons l’après-midi mais en toilette et avec maman et Dina. Bojidar, Carrier-Belleuse, les Gaillard, Gaillard vient d’être élu député; Julian, Mlle de Pont-Jest, sculpteur et amie de Sarah, de Sanary etc.
Zkrátka malá společnost. Máma si myslí, že Carrier-Belleuse je do mě zamilovaný. A výsledkem toho skvělého dne je náš rozhovor s Julianem, v němž mi vyčítá, že se promrhávám, že neplním ty nádherné sliby. Zkrátka má mě za utopenou — a já také — a pokusíme se mě vylovit; říkám mu jasně, že si ten žalostný stav uvědomuji, že mě to přivádí k zoufalství a že se považuji za vyřízenou. Připomíná mi, jak jsem byla silná a že u jedné mé skici, kterou má, se u něj zastaví každý... a tak dále. Ach! Bože můj, dostaň mě odsud, dostaň mě odsud. Bůh... chtěla jsem říct, že Bůh byl ke mně dobrý, když nedopustil, aby mě Breslau zabila úplně, alespoň pro dnešek...
Enfin une petite bande. Maman croit que Carrier-Belleuse est amoureux de moi. Enfin le résultat de cette brillante journée c’est notre conversation avec Julian où il me reproche de me gaspiller, de ne pas justifier les magnifiques promesses. Enfin il me croit noyée, moi aussi et nous allons tâcher de me repêcher; je lui dis bien que je me rends compte de cet état déplorable et que cela me désespère et que je me crois finie. Il me rappelle comme j’étais forte, et qu’une ébauche qu’il a, arrête tout le monde chez lui... et enfin. Ah ! Mon Dieu sortez-moi de là, sortez-moi de là. Dieu... j’allais dire que Dieu était bon pour moi en permettant que je ne sois pas tout à fait tuée par Breslau, au moins pour aujourd’hui...
Její obraz sundají níž a ještě ho ocení, ale to je jedno... jsem vlastně ráda... Zkrátka nevím, jak to říct, aby to nevypadalo jako nízký pocit. Kdyby ten obraz byl takový, jaký jsem si ho představovala, byl by to můj konec... Při tom žalostném stavu, v jakém je má práce. Ani na okamžik jsem si nepřála, aby byl špatný, to by bylo hanebné, ale tak jsem se třásla, že uvidím propuknout ohromný úspěch, s takovým rozechvěním jsem otvírala noviny, že se nade mnou Bůh možná slitoval... Kdybych ještě postupovala jako dřív, bylo by to přirozené: byla by silnější než já, ale bylo by to spravedlivé, protože pracuje déle než já... Ach! Julian má pravdu, jsem utopená...
On va descendre son tableau, et il sera encore apprécié mais c’est égal... je suis bien aise... Enfin je ne sais comment dire pour que cela n’ait pas l’air d’un sentiment bas. Si le tableau avait été comme je me le suis imaginé ce serait ma fin... Dans l’état piteux où se trouve mon travail. Je n’ai pas un seul instant souhaité que ce fut mauvais, ce serait ignoble,mais je tremblais tant de voir éclater un formidable succès, j’avais de telles émotions en ouvrant les journaux que Dieu a eu peut-être pitié de moi... Si encore je marchais comme avant, ce serait naturel, elle serait plus forte que moi mais ce serait juste, puisqu’elle travaille depuis plus de temps que moi... Ah ! Julian a raison, je suis noyée...
Je tam velký Cassagnacův portrét od Debat-Ponsana; dost podobný, ale všední, přeplácaný a — vypadá na něm jako uličník! Já bych mu dala jednu z jeho krásných póz z tribuny, ruce zkřížené a hlavu trochu zvrácenou dozadu. Ale tenhle Debat-Ponsan z něj dělá takového darebáka... a prodlužuje mu krk, aby mu polichotil, jenže to bolí. Jednu ruku v kapse, pravá paže visí — vypadá, jako by říkal: „Počkej chvilku, Gugussi, já ti nařežu.“ To mi připomíná, že rok 1882 je ten, který jsem si určila k tomu, abych Cassagnaca oslnila svou slávou.
Il y a un grand portrait de Cassagnac par Debat-Ponson; assez ressemblant mais commun, chargé, et voyou ! Moi je lui aurais donné une de ses belles poses de tribune, les bras croisés et la tête un peu rejetée en arrière. Mais ce Debat-Ponson en fait un être si canaille... et il lui allonge le cou pour le flatter mais cela fait mal. Une main dans sa poche et le bras droit pendant il a l’air de dire attends un peu Gugusse que je te rosse. Cela me fait penser que 1882 est l’année que je m’étais assignée pour éblouir Cassagnac de ma célébrité.