Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Neděle 26. března 1882

Jeden muž se zastřelil nedaleko vily, ve stromech — šli jsme se podívat jako gauneři… Ostatně v tomto rozkošném Mise-Brun vládnou nejgaunerskější mravy — dochází se dokonce až k přivěšování na projíždějící vozy — a Bojidar je tak dobrý kamarád a zábavný, že je to jako návrat dobrých časů tří Grácií. Ó Nice. Jenomže tentokrát se k tomu přimíchá posvátná ateliérová legrace — a smějeme se od rána do večera. Tedy — a propos veselých věcí — ten ubohý muž se zastřelil ranou z pistole uprostřed čela. Strašná černá díra a krev, jež stekla do všech vrásek žlutého, oholeného, ztuhlého obličeje — ústa otevřená a jen dva zuby. Zatímco jsme čekali na příjezd lékaře a komisaře, poslala jsem Bojidara pro paletu — a udělala jsem z toho rychlou studii pod těmi krásnými stromy, natažen v zelené trávě, za toho krásného slunce.
Ostatně v Nice vše vypadá jednoduše — dav uličníků si hrál vedle a tlačil se navzájem k mrtvole. Bojidar, já a Rosalie jsme pózovaly před zvědavci a policisty s pařížskými vtipy na účet nebožtíka. Je to ponuré — ale to tělo tak natažené nic víc neinspiroval — a přece dnes večer nemohu pohlédnout na tu studii bez hrůzy. Mrtvý mě neděsí — ale dělá na mě dojem strašně špinavé a odpuzující věci. Milovaná bytost proměněná v hanebný kus masa, jenž se stane nečistotou — rozplakalo by mě to vztekem a hanbou.
Přišel lékař a komisař — prohledali toho ex-člověka — nic jiného než lístek znějící takto: přicházím k tomuto osudnému konci pro rodinnou záležitost. Žádné peníze — pár ponožek v kapse — ponožky upletené doma. Musí to být malý měšťák. Zastřelil se ubohým levným revolverem. Našly se dvě kulky zabalené v papíru v jedné kapse.
Vracela jsem se s malbou právě ve chvíli, kdy Savin a Barnola přicházeli na oběd. Barnola přivádí svého přítele Villa, jenž zpívá obdivuhodně. Prohmatávala jsem Barnolu kvůli Dině — stačí, aby řekla ano. A pak… Cítím se skoro vinná, že ji k tomu pobízím. Barnolovi je třiačtyřicet let — vypadá jako stará koketka — tiskne si nohy — má revmatismus — a navíc se o něm a jeho… tetě říkaly věci… jako o Pomarovi a lady Caithness. Dobře vím, že Dina nemá dost věna, aby si příliš vybírala — ale… přesto — ve chvíli, kdy se má říci ano — váhám, jako by to bylo pro mě… Na jedné straně si říkám: je jí šestadvacet, nemá 200 000 franků, není mimořádné krásy — sňatky z lásky jsou vzácné… Ale na druhé straně — ta sestra, jež vyrostla se mnou — chladně ji dát tomu pánovi, který… fuj!
Je tu vidíte, jakýsi bod… naturalistický — jako ta smrt té mrtvoly — ta krásná bytost příliš tučná, jež se mnou se směje a s níž hovořím o všem — o našich společných touhách…
Ach, jak je tedy hrozné pomyslit na sňatek bez lásky a bez milionů, jež by byly tu, aby odpovídaly na každou námitku srdce. Někdy si představuji, že jsem provdána za toho či onoho — a hle — když je to s Gabrielem Gérim, jenž se mi líbí — přesto — nuže — vždy musím přidat, že zdědil pět milionů rent — bez toho si nepřipouštím, abych ho nechala milovat. Je jen ten druhý… a i tam mám často za nutné připustit, že Říše se do té doby vrátí.
Etincelle mě cituje v odpolední zprávě o „Colbertu" a používá obrazy z mého dopisu — ale velká tiráda je věnována mladé Trubecké, jejíž sňatek s Pomarem se nepovedl. Trubecké odjely a Etincelle vychvaluje dívku, aby zareagovala na tu komplikovanou historii klepen, podle nichž princezně Líze byly zabaveny šaty.
Prý řekla Pomarovi, že ho její dcera zbožňuje a že bude mít její neštěstí na svědomí — a to Pomar sám vypravuje. Hle hnusný pán — vyprávět takové věci — i kdyby byly pravdivé. V každém případě ten… syn lady Caithness je velmi tvrdý — hle, nevím kolik dívek si lámalo zuby, když po něm šly.

Poznámky

Pozn. překl.: „Mise-Brun" — název vily nebo oblasti v Nice, kde rodina bydlela. ↩
Pozn. překl.: „voyourestiques" — Marie si vymýšlí slovo od „voyou" (grázl, gauner); charakteristický neologismus jejího deníkového stylu. ↩