Středa 15. března 1882

Hrozné na tom je, že ten strach, který postihl celý dům, mě rozrušil natolik, že jsem musela jít na procházku místo malování — neboť nevíte — od pondělí tomu je osm dní dělám obraz — rozkošné šestileté dítě, které jsem zachytila, jak nese nákup — a dělám ho tak jak je — a pózuje dobře — a šlo to výborně — každý den byl namalován kus — nikdy nic nešlo tak hladce — ani o tom jsem nemluvila z pověry — a hle — s jakýmsi soustředěním, jemuž malíři porozumí — začínám hlavu — dávši si bedlivý pozor, abych předchozí den nemalovala — a dobře odpočatá — a prásk.

Musela jsem jít do města, abych se dala dohromady. Ničema — šel za starým knížetem Karageorgevičem žádat dvacet franků a vyprávět, že jsme ho chtěli pohřbít zaživa a že ho ničíme. Jaká mrzká hanebnost. Ale to moje hlava, ta na tom prodělala…