Úterý 24. ledna 1882

Vytrhujeme se ze společnosti Juliana, abychom šly k Cartwrightové, jež nás nevidouc přicházet posílá sluhu se zeptat, zda přijdeme.
Říkalo se, že to není dáma, s níž by se mělo přicházet na veřejnost… Lze ji navštívit, aniž to na sobě dáváte znát… Ostatně to není večírek — jsou tam jen Bastien, jeho bratr, Gervex a Mencker, čtyři celebrity — a já jsem velmi zastrašena, myslím na Balzaca a jeho pařížské typy, jež popisuje takovým způsobem, že máte pocit, jako byste je znali. Večer se stráví skici, jež si vzájemně děláme do alba šťastné Cartwrightové. Říká se, že je vydržovaná žena — její byt je luxusní a plný uměleckých předmětů. Bastien je velmi milý… Ostatně všichni čtyři jsou velmi jak se patří — a když si člověk uvědomí, že ti muži, mající vzhled světských lidí, mají k tomu enormní talent, pojme lítost nad malými tanečními partnery z večírků. Jenže já jsem tak hrozně v rozpacích, že neslyším dobře!…