Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Neděle 22. ledna 1882

Včera večer jsme šli do Opéra-Comique — Étincelle nám poslala lóži. Den předtím jsme jí poslali saský porcelánový truhlík plný květin. Máma, Dina, Nini, Paul, já — Géry, Montgomery přišel pohovořit.
A dnes opět hosté a starý pán Géry. Ten [Slovo začerněno: vznešený] stařec vlastní vilu v Nice a nabízí nám ji, kdybychom tam jely letos v zimě — a to s takovou naléhavostí, že se to dá přijmout. Ostatně ten slavný Gabriel — nejenže bych s ním nechtěla být v ústraní — on mě dokonce nudí.
Jsem jako bych se za něco styděla. Za co? Nevím. Gérysovi, vila… cesta do Nice… Ve čtvrtek opět uvidím Bastienovy obrazy — a ve čtvrtek večer vyrazím do Nice, udělám tam pleinérovou studii, pak zpět do Paříže a obnovení „světských úspěchů" — a hlavně práce… Ale lepší je dělat než říkat nebo psát. Teď mě posedl Karneval — dělám uhelné skici — kdyby člověk měl talent, bylo by to krásné na provedení.
Třela jsem si ruce o Bastienovu špinavou paletu — a on mi daroval dva štětce: zasadím je ve svém ateliéru a vyroste z nich vavřín.