Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pondělí 2. ledna 1882

Mám opět horečku — nachladla jsem se při práci u okna, kde táhne! Nu, nevadí, to se může přihodit každému.
Krásná dáma z Poltavy, paní Volkovitská, obědvala u nás — viděla mě nachlazenou… Ach! Jsem zuřivá, když mi někdo říká, že jsem nemocná.
Na plicích nemám nic — a mají mě za souchotinářku! A poněvadž se nevdávám, snad si tito páni namlouvají, že k jejich kostrám chovám nešťastné vášně! To by si žádalo obšírnější vysvětlení, [Slovo začerněno: a mám] hrůznou myšlenku, že se mnou u Tonyho budou zacházet s přílišnou opatrností, protože jsem nemocná! Ale díky Bohu, navenek jsem ještě slušná… Chcete, abych vám to řekla! Nuže — jsem napůl šílená z drobných trampot mé rodiny! Došla jsem tak daleko, že vidím pasti ze zdravotních důvodů všude. V každém gestu vidím pilulku, [Slovo začerněno: lektvar] nebo přikrývku na ochranu před průvanem. Musíte sami zažít těchto tisíc milujících pronásledování, abyste pochopili, do jaké míry jsem rozdrážděna.
Nevěřím již upřímnosti žádné rady; otravovaly mě těmi tisíci drobnými věcmi, jež tvoří únavnou pilu mé nemoci — udělala jsem chybu, že jsem křičela — a čím více jsem křičela, tím více se snažily tyto škemravé starosti skrývat — a dovtípíte se, jaké jsou to bídy a malé hloupé a naivní lsti, jež mě jen ještě více dráždily. Bylo-li třeba zavřít okno, máma předstírala, že jí je zima, nebo vypravovala o vzorné moudrosti paní té a té, která si kvůli prostému nachlazení lehla a ovinula se flanelem. Zkrátka tito hodní lidé ze mě udělali podezřívavou a úzkostlivou jako skutečnou nemocnou… A při psaní mi připadá, že mě pokládáte za nemocnou, velmi nemocnou, ztracenu — a to tím více, čím více se bráním!! Říkám vám: je to šílenství, jehož jsem si vědoma.
A [Slovo začerněno: dlouho] vycházím [Slova začerněna: bez vyprošování] dovolení atd. atd. Tolik mi vyčítají, že jsem bláznivá, že si beru… flanelové kozačky a vlněné šaty a velký vydří kabát — oblečena zkrátka na deset stupňů pod nulou. Dobře. Vyjíždíme v kupé, ve třech, vše utěsněno — za deset minut je v tom boxu dvacet stupňů a jsem celá v potu. První dny jsem nic neříkala, přehánějíc svou rozvážnost jako velcí obrácení hříšníci. Dnes vyjíždím ve dvě, počasí je krásné — dva tři stupně nad nulou — a zvu Dinu a Nini, abych se bavila a neměla starosti starých…
Otevřu okno — Dina se odvrátí, aby potlačila rozhořčení a nezabránila mi, a Nini samé prosby a slzy!! Pohleďte na tu moji hlavu. A já, která jsem měla bláznivý projekt strávit dva měsíce zotavením a malováním v plenéru s Paulem, jeho ženou a Dinou! Sbohem, usměvavé naděje na dobrou náladu, elán, klid a práci — sbohem výlet, sbohem karneval [Slova začerněna: v Neapoli, pěkné prázdniny, slavnostní příběh.]
Vypravuji doktorovi, jak se procházím — ten schvaluje a nařizuje [Slova začerněna: nechat] okno otevřené.
Ach, jak to vše unavuje!
Potkali jsme Cassagnace ve voze přítele řízeného dvěma krásnými koňmi. Vzpomínáte si, jak ho máma viděla takto krátce před jeho sňatkem a jak jsem tehdy — nevím proč — z toho byla rozhořčena: Cassagnac ve vysokém mladíčkovém voze mi připadal jako jaký si pád. Dali jsme kočímu pokyn jet rychleji — chceme za někým dojet — a kočí manévroval tak, abychom se setkali třikrát; ten člověk to jistě uhodl — tři mladé ženy a Cassagnac, jenž projíždí… V té třídě je legendou.
Poprvé jsme projeli tak blízko, že když se jeho oči setkaly s mýma, skoro jsem couvla — stěna kupé mě ostatně ihned schovala. Jsem velmi nespokojená: měla jsem špatný výzor a scvrknutá v kožichu mezi těmito dvěma ženami, sedíc na zadním místě a opírajíc kolena o [Slova začerněna: zařízení] vpředu.
Ostatně… z výšiny svého vozu na mě nedělá dojem… Celkem mi to vše je jedno. Odkládáno, odkládáno, odkládáno — stále čekám, ubohá nevinná, na všechny odplaty, které mám vykonat… A co mě zaujímá — je mé malování; necítím se hodna říci „mé Umění" — [Slova začerněna: to by se zdálo troufalé] ze strany nuly. Pro [Slova začerněna: nečitelné] Umění a jeho aspirace nebo inspirace, je třeba již někým být — jinak člověk vypadá jako směšný amatér, nebo [Slova začerněna: spíše] tam je… nevím co, nevhodného, co zraňuje to, co je [Slova začerněna: nejvyššího] v mé povaze — jako by se přiznávalo k nějakému ušlechtilému činu… falešný stud, zkrátka.