Pátek 2. prosince 1881
Prosinec už! Měla bych být v práci, shánět látky, velkou vázu, která stojí v pozadí… Nač ty podrobnosti — jen aby mě rozplakaly. A přitom se cítím o hodně silnější, jím, spím, jsem téměř tak silná jako vždy. Ale je tu ta plicní kongesce dole vlevo. Pravá strana — ta chronická věc — se prý zlepšuje. Ale to mi je jedno — je to ta akutní nemoc, ta léčitelná, která mě uzavírá doma ještě několik týdnů. Je z toho k utopení. Ach, Bůh je tak krutý! [Slovo začerněno: Nikdy] ponižování a rodinné zármutky, ale ty mě tak říkajíc nezasáhly do hloubi duše — a pak obrovské naděje; přijdu o hlas — první osobní útok — pak špatně slyším — konečně si na to zvyknu, smiřuji se s tím, vyrovnávám se s tím. Zůstávám tu do třiadvaceti let, aniž bych cokoliv ze světa zažila, připravena o všechny šance provdat se. I s tím se ještě utěším. Ach! Poněvadž se se vším smiřuješ, nu dobře — přijdou ti o prostředky k práci. Ani studie, ani obraz, vůbec nic — a o celou zimu pozadu — já, která jsem vložila celý svůj život do své práce; pochopit mě mohou jen ti, kdo byli na mém místě.# Vendredi 2 décembre 1881 Decembre deja. Je devrais etre a l'ouvrage, chercher les etoffes, le grand vase qui figure dans le fond... A quoi bon ces details, seulement pour me faire pleurer. Et je me sens beaucoup plus forte, je mange, je dors, je suis presque aussi forte que d'habitude. Mais il y a la congestion pulmonaire en bas a gauche. Le cote droit, la chronique est mieux parait-il. Mais ca m'est indifferent, c'est ce mal aigu qui peut se guerir, qui m'enferme chez moi *pour quelques semaines encore.* C'est a aller se noyer. Ah ! c'est si cruel a Dieu; [Mot noirci:jamais] les humiliations et les tristesse de famille mais cela ne m'atteignait pour ainsi dire pas, jusqu'au fond de mon etre et puis des esperances enormes; je perds ma voix, premiere attaque personnelle puis j'entends mal enfin je m'y habitue, je m'y resigne, je m'en tire. Je reste jusqu'a vingt-trois sans sans rien voir du monde privee de toute chance de me marier. Je m'en console encore. Ah ! puisque tu t'accomodes de tout cela eh bien on t'otera les moyens de travailler. Ni etudes, ni tableau, plus rien et en retard de tout un hiver, moi qui avais mis toute ma vie dans mon travail, ceux-la seuls qui ont ete a ma place peuvent me comprendre.