Úterý 23. srpna 1881

Gambetta byl zvolen velmi špatně. Cassagnac byl zvolen, ale to mi je pro tuto chvíli lhostejné.

Cerny pózuje — a jak špatně! Není tak hloupá, jak se zdá, ale... Je prostě divná, něco jí chybí v hlavě.

Se svou tetou jsem se vrátila k Collignonové. Mohla jsem tam chodit častěji, ale podlehám touze nejít; vím například, že to mě do nebe nedovede, jenže přestat se snažit překonávat tento egoismus, protože už nedoufám v odměnu — to je podlý pocit... Ale tak pravdivý!¹

Je snad na světě jediný křesťan, který koná dobro, aniž doufá aspoň v nebeskou odměnu? Vím, že existují bytosti, jež konají dobro pro čisté potěšení, jaké z toho plyne — neboť konat dobro je skutečná rozkoš… když vás to nestojí příliš velké morální nesnáze a fyzický odpor; to hlavně. Jděte navštívit nemocného!

Vždyť dobře víme, že přinést mu rozptýlení, veselí — to je víc než peníze, ale…

Nakonec dnes večer mě to nestálo žádnou námahu, jakmile jsem vešla — nevím proč, nebylo to tak zdrcující, jak jsem si představovala. Nebudu mít zásluh za to, že se tam vrátím — a přesto se vrátím.

Pokud mě nepřemůže lenost… a malba! Dělám zoufalé úsilí a dnes večer mi připadá, že jsem na úrovni Breslauové [zamazaná slova: v roce 1874]. Breslauová pracuje u Juliana šest let a před tím pracovala nejméně dva roky jinde — ačkoli ne tak dobře jako u Juliana, je to svědomitá dívka. [Zamazaná slova: Nepočítám] její lekce kreslení jako malé dívky ve škole, stejně jako já doma. Má tedy osm let práce, já tři roky a deset měsíců.

Neodečítám dovolené ani ztracené týdny — ani u ní, ani u sebe…

Při každém novém plátně si říkám, že tentokrát to vyjde — a nevyjde!