Středa 3. srpna 1881

Po šíleném pobíhání při hledání zahrady, kde bych mohla klidně malovat, pouštím se znavená marným bojem do modelování Rosaliiny hlavy.
Kolem páté přichází ten netvor Julian, který měl pořád přijít, konečně. Ale všechno se to obrátí bůhvíjak, byla tu teta a ať se říká co chce, vadilo mu to; rozzlobila jsem se a on si pomyslel, že je to proto, že vyjmenoval mé vady před tetou, ačkoli jsem mu pak řekla všechno, aby si to nemyslel.
Zkrátka teta odešla a tady je výsledek. Předně, co jsem věděla, je, že póza není ani hezká, ani přirozená a nohy nesedí, je to příliš dlouhé na vysvětlování. Pak věci suché a odbyté. Dobré věci na hlavě, plot a vědra plná vody, která žena postavila na zem, jsou prý velmi dobré, dokonce že je to škoda. Ale velké pokárání za tu nedbalost, s níž stavím své modely, příliš málo hledám obraz. Hledala jsem jen ten kus.
Je to pravda, ale stejně tak je pravda, že je to muka, když tu někdo z vaší rodiny bdí v úzkostech nad vámi, přikládá šílenou důležitost obyčejným věcem a zkrátka... Ano, je to muka. Teta se nehněvá, ba ani není raněna, je na mou upřímnost příliš zvyklá.

Poznámky

Pozn. překl.: „Tableau“ (obraz) versus „morceau“ (kus): důležité rozlišení v akademickém malířství 19. století. „Tableau“ je celková kompozice — jak dílo působí jako soudržný celek. „Morceau“ je izolovaný fragment — dobře zvládnutá pasáž či figura. Julian Marii kárá, že se soustředí na druhé na úkor prvního. Zkrátka, ubohá teta mi bezděky zabránila vytěžit z té lekce. Když odešla, Julian mi vyčetl, že jsem to řekla tak málo ohleduplně, neboť jsem byla horší než zlá, skoro krutá. Není hezké, není jemnocitné takhle lidi ranit... Nemusela jsem říkat, že mi tolik vadí, když mě opravuje v její přítomnosti.