Čtvrtek 16. června 1881

Včera ráno jsme jeli do Poltavy (po té strašné hoře, vracela jsem se sama se sluhou, který kráčel před koňmi, Michel a Paul arcibiskupskou jízdou {sic}, abychom se vrátili kolem půlnoci. Otec předsedal městské radě, o přestávce mi jich představili na dvacet, pak večeře ve Veřejné zahradě, právě tam, kde jsem večeřela před pěti lety, s tímž Michelem atd. Pak jsme zašli do střelnice, která je v zahradě. Vě-
te, že střílím velmi dobře, a to bez jakéhokoli cviku. Úžasná žena. Pak procházka liduprázdnými ulicemi, zastávky u Nininy sestry, v Alexandrově domě; pak jíst jahody v hotelu. Přijíždějí Dina, Lola a jejich matka, rozprávíme skoro do desíti. Pak Paul s ženou v kupé, máma, já a Micha v kočáře jedeme domů. Pan Bashkirtseff, když mě viděl trochu rozveselenou, chtěl, abych zůstala ještě chvíli, jednak proto, že měl nazítří předsedat, a pak myslím s nadějí, že mě zaveze k Abazovým, ale jistě si umíte představit, jak by mě to bavilo.
Dnes pracuji, druhý den, ale prší desetkrát za den a my se při každém lijáku schováváme do pavilonu, uklízí se plátno, stojan, a pak zase slunce. Saint Amand mi píše.
Co je tu dobré, je, že je tu spousta služebnictva a všechno se děje jako kouzlem.