❦

Pondělí 30. května 1881

Je zima. Proč tu vlastně jsem? Otec se skoro stydí, že je špatné počasí, vždyť mi přísahal, že tady už je teplo. Potřebovala bych vzduch, a sedím zavřená.

# Lundi 30 mai 1881

Kdybych zůstala v Paříži, plakala bych, že nejsem tady. Pěkně jsem si poradila. Ostatně jsem hodně bledá, sotva narůžovělá, oko zajímavé, ruce jako ze slonoviny. Košile s jabó, v nepořádku po způsobu skladatele nebo básníka odhalující úpatí krku, a velký watteauovský plášť z bílého kašmíru se saténovými květy. Velmi zajímavé, ale tady k ničemu. Oznámila jsem, že nechci vidět vůbec nikoho a k nikomu nepůjdu. Otec mě hodlal rozptýlit zdejší společností.

Si j'étais restée à Paris je pleurerais de n'être pas ici. Me voilà bien. Du reste je suis très blanche, à peine rosée, l'œil intéressant, les mains comme de l'ivoire. Chemise à jabot laissant par un désordre de compositeur ou de poète voir l'attache du cou et grande mante Watteau en cachemire blanc à fleurs de satin. Très intéressant mais c'est inutile ici. J'ai prévenu que je ne veux voir absolument personne et n'irai chez personne. Mon père comptait me distraire par la société d'ici.

Ach jemine. To tedy ne.

Oh ! la la. Non par exemple.

Tu a tam jsou pěkné věci, co se týče bronzů či míšeňského porcelánu, kterého je dost, aby se jím vyzdobil celý salon... Ostatně dům je velmi krásný a utratilo se za něj hodně peněz. Ale je to smrt.

il y a de jolies choses par ci par là, en fait de bronzes ou porcelaine de Saxe dont il y a assez pour garnir tout un salon... Du reste la maison est très belle et on y a dépensé beaucoup d'argent. Mais c'est la mort.

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam