Středa 2. března 1881

V pondělí večer na plese u Tunisové v kostýmu z dob Konzulátu. Tom loňském. Velmi hezká. Nastydla jsem se a kašlu. Večírek — a žádný kočárový vjezd ani prosklená stříška! Neslýchané. Tchoumakoffovi u nás večeřeli a šli jsme tam spolu. Tři tance jsem zůstala s neznámými dlouhány. Vrátila jsem se v půl dvanácté.
Ach, jak je to smutné!
Colucciovy přišly, pak paní de Brimont. Alexis představil svého přítele Dautoye, velký klavírní talent. Seznámili jsme se u paní Engelhardtové.
Máma a Dina měly v Rusku večírky, plesy a slavnosti pořád dokola.
Rozhodně nemám štěstí.

Poznámky

Pozn. překl.: kostým z dob Konzulátu (costume Consulat) — večerní úbor ve stylu Konzulátu (1799–1804) s vysokým pasem, antikizujícím řasením a tenkými látkami; v počátku 80. let 19. století módní jako maškarní kostým.
Pozn. překl.: kočárový vjezd (porte cochère) a prosklená stříška (marquise) — průjezd, jímž mohly kočáry vjet na dvůr, a skleněný přístřešek nad vchodem — nezbytné prvky každého slušného pařížského paláce pořádajícího ples. Jejich nepřítomnost pokládá Marie za společenské selhání.