❦
Úterý 24. srpna 1880
Mardi 24 août 1880
Dostala jsem políček, který nejspíš nikdy nebudu moci vrátit. Přinesou mi dopis s londýnským razítkem a najdu v něm oplzlou fotografii. Tomu hanebnému ničemovi, který mi chtěl pošpinit oči, se to nepovedlo, neboť jsem roztrhala obálku i obsah s překvapivou rychlostí.
J’ai reçu un soufflet que je ne pourrai probablement jamais rendre. On m’apporte une lettre avec le timbre de Londres et j’y trouve une photographie obscène. L’infâme canaille qui a pensé me salir les yeux n’y a pas réussi car j’ai mis en pièces enveloppe et contenu avec une vitesse surprenante.
Ale když jsem se rozmyslela, slepila jsem kousky obálky, abych měla to písmo. Adresa zní: Sl. Bashkirtseffová, avenue Montaigne 35 (v jejím ateliéru), Paříž.
Mais ayant réfléchi j’ai recollé les morceaux de l’enveloppe pour avoir l’écriture. L’adresse porte: Melle Bashkirtseff 35 avenue Montaigne (en son atelier) Paris.
To je zjevně někdo dobře informovaný. Neznám nikoho, kdo by mě mohl chtít takhle urazit… a jestli mi vytane nějaké jméno, je to jméno Berthe. Hodně se jí to podobá, vždycky vynikala v hanebných žertech. Ale… to hrozné je, že ten zbabělec, který to udělal, věří, že jsem se na tu špínu podívala…
Voilà évidemment quelqu’un de bien renseigné. Je ne connais personne qui puisse vouloir m’insulter de la sorte... et si un nom vient c’est celui de Berthe. Cela lui ressemble beaucoup, elle a toujours excellé dans les fumisteries ignobles. Mais ... ce qu’il y d’affreux c’est que le lâche qui l’a fait croit que j’ai regardé cette saleté...
Jaká hanebnost! Jaká podlost, jaký cynismus! Jaká urážka mladé dívky! Nedovedu si představit, že existuje někdo, koho by napadlo mě takhle urazit… Může to být jedině žert od Berthe.
Quelle chose honteuse à faire ! Quelle infamie, quel cynisme ! Quel outrage à une jeune fille ! Je ne puis me figurer qu’il existe quelqu’un qui aurait l’idée de m’insulter ainsi... Ce ne peut être qu’une plaisanterie de Berthe.
Jaká zbabělost, je to jako pomlouvačný anonymní dopis!
Quelle lâcheté, c’est comme une lettre anonyme calomnieuse !
A teď mě napadají strašlivá podezření, lituji, že jsem se na tu fotografii nepodívala… co když hlava té ženy byla moje? Víte přece, že k těmto fotografiím se dá přidělat jakákoli hlava… Ale ne, to by mě bývalo udeřilo do očí… roztrhala jsem to tak rychle!
Et maintenant voilà qu’il me vient des soupçons atroces, je regrette de ne pas avoir regardé la photographie... si la tête de la femme était la mienne ? Vous savez qu’on peut mettre la tête que l’on veut à ces photographies... Mais non, cela m’aurait frappée... j’ai déchiré si vite !
To je ale hrůza! Já bych mohla žít sto let a nikdy bych si neměla co vyčítat takové podlosti… a lidé, kteří tyhle podlosti páchají, jsou pravděpodobně šťastnější než já… Ne, nemohu se z toho vzpamatovat… To je… hanebné!
En voilà une horreur à faire ! Moi, je vivrais cent ans que je n’aurai jamais à me reprocher de telles vilenies... et les gens qui les commettent ces vilenies, sont probablement plus heureux que moi... Non, je ne puis en revenir... C’est... infâme cela !
Ale mám tu obálku, a jakmile se Alexis somnambul vrátí do Paříže, zajdu za ním a on mi přinejmenším řekne, kdo napsal tu adresu.
Mais j’ai l’enveloppe et sitôt qu’Alexis le somnambule reviendra à Paris, j’irai chez lui et il me dira du moins qui a écrit l’adresse .