Čtvrtek 12. srpna 1880

Vyjíždíme na koních, Drbna, já a jedna velmi milá slečna, jejíž jméno neznám. Mluvte mi o Mont-Dore, když se od něj člověk vzdaluje. To už je jiná! Jedeme do hor a je to půvabné. A tahle projížďka mi nezabránila malovat. Předtím dokonce došlo k příhodě, můj řemen se odepnul od sedla. Drbna musel sesednout a sebrat ho, ale když sesedl, musel zase nasednout, a jeho sedlo se při nejmenším pohybu protáčelo, podaří se mu to teprve, když nasedne na pařez, poté co chytil za ohon vzpurnou herku, a ani to ne hned, a jelikož se zvíře uhnulo, zůstal viset v té nejsměšnější poloze…
Tady jsou Gambettovy řeči, velmi obratné. Už dlouho jsem si přála slyšet všechny tyhle věci… odpověď na zlostné útoky republikánských kolegů, lépe řečeno radikálů či nesmiřitelných. Ach, pan Rochefort se svým duchem pařížského uličníka má jistě proč závidět a zuřit, schovávám si schválně noviny pana Clémenceaua, protože je jedním z nejzávistivějších.