Pondělí 9. srpna 1880

Tam nahoře, tam nahoře na hoře,
vidíte přece ten krásný hrad.
Já… já už mám jen vzdušné zámky.
Bydlím ve třetím patře hotelu.
To mě vede proti proudu mé přeblažené existence až do léta Páně 1875 a pak zase sestupuji dolů až ke svému loňskému setkání se Záhadným u paní de Lesseps, a tahle druhá vzpomínka se mi jeví jako cosi dojemného. Bůh ví proč! Pak zcela přirozeně dojdu k malým Audiffretovým, a pak ještě přirozeněji z toho zuřím.
Kdo se kdy dozví o všech mých trápeních!!
Viděla jsem Záhadného s mladou ženou zavěšenou do jeho ruky, na okamžik jsem si myslela, že je to jeho žena, a přiznávám, že mě to pranic nenadchlo.
Kdo je ta mladá osoba? zeptala jsem se ho.
Ale vždyť to je moje sestra.
A já jsem si netroufla ho požádat, aby mě s ní seznámil!
Ty dvě dívky mají dar probouzet ve mně všechny mé nároky… a šílený vztek, že bych kousala do mramoru.

Poznámky

Pozn. překl.: Marie si pohrává s úslovím „stavět vzdušné zámky“ (fr. châteaux en Espagne, doslova „zámky ve Španělsku“): žádný hrad nemá, jen ty vysněné – a bydlí ve třetím patře hotelu.