Úterý 16. března 1880

Jakmile jsem měla jistotu, že Dina zůstane, litovala jsem toho. Nesnáším, když mě někdo ruší, i v zármutku. A pak — bývalo by to lepší, neboť stojí modelem špatně, ač s nekonečnou ochotou, a já jsem velmi rozčilená, byla jsem od samého začátku; obraz se nedaří.
Dnes večer v italské opeře Pattiová v „Lucii" s Nicolinim.
Pokud jde o mě, viděla jsem ji v „Traviatě", ve „Faustovi", v „Lazebníkovi", v „Trubadúrovi" a v „Lucii" je nejlepší.
Tvrdí se, že „Lazebník" je její triumf, ale protože ho zpívala s mizerným tenoristou, pokazilo to celou věc. V „Trubadúrovi" jí chybí šíře, ale v „Lucii" je neobyčejná. Hraje s obdivuhodnou vášní, ta malá žena musí být dost zlá, nebo aspoň rozmarná, netrpělivá a prudká. A ve scéně šílenství dělá takové divy se svým hlasem, že vás ty vysoké, úžasné, čisté, oddělené, nádherné tóny unášejí a silou obdivu vás dojímají jako ty široké dramatické tóny, jež přicházejí ze srdce, až k slzám. Já jsem se málem rozplakala.
Saint-Amand přišel na tu scénu, právě když skončila, a po třech čtyřech opakovaných vyvoláních. Jsme s Gaviniovými, u východu je Fromessant, bereme Saint-Amanda s sebou jako pátého (dva Gaviniové, Dina, já a on).

Poznámky

Pozn. překl.: Lucia di Lammermoor — opera Gaetana Donizettiho; její „scéna šílenství" je proslulou koloraturní příležitostí.