❦

Pondělí 23. února 1880

Můj obvyklý život [začerněná slova: se zdá celý rozhozený.] Není nic nového, ale cítím, že se blíží cosi nepříjemného.

Mon existence habituelle [Mots noircis: semble toute détraquée.] Il n’y a rien de nouveau mais je sens venir je ne sais quoi de désagréable.

Karagjorgjevičovi už dlouho nepřicházejí, kněžna je hloupá a bláznivá, to je pravda, ale podezírám ji, že je autorkou anonymních dopisů plných urážek, které máma dostává. Proč?

Les Karageorgevitch ne viennent plus depuis longtemps, la princesse est bête et folle c'est vrai mais je la soupçonne d'être l'auteur de lettres anonymes remplies d'injures que reçoit maman. Pourquoi ?

Ano, právě, proč??

Oui voilà, pourquoi ??

Paní Tchoumakoffová přichází vyprávět, že se Berthe hodně pouští do společnosti, ba se v posledních dnech přímo kompromituje, s paní de Bechevey a Chevrionovou, dvěma téměř kokotami, a s mladíčky; večeře, výlety a tak dále, a navíc ta okouzlující mladá žena o nás mluví špatně, „hodně vám škodí".

Madame Tchoumakoff vient raconter que Berthe se lance beaucoup, se compromet même surtout dans ces derniers jours, avec Mmes de Bechevey et Chevrion, deux quasi cocottes et des petits jeunes gens; soupers, parties, etc. en outre cette charmante jeune femme dit du mal de nous, “elle vous fait beaucoup de tort”.

Jaké zlo, to nevím. Ruská kolonie, s níž nejsme ve styku, se námi hodně zabývá, a přirozeně se říkají věci nazdařbůh, věci hloupé, nesmyslné, jako vždy, když se hodně mluví o tom, co člověk nezná. Doktor Michel, ten, který chodil ošetřovat mámu během dědečkovy nemoci a hrůz toho… druhého, vyprávěl paní Alexandrové Dumasové, která je Ruska, jistě některé scény, jež jsme protrpěly. Paní Dumasová o tom mluvila před Soutzem, který nás vzal v obranu a řekl, že to není pravda a že si doktor Michel všechno vymyslel. A je to docela prosté, lidé, kteří nás znají zblízka, nikdy neuvěří, že jsou ty hrůzy možné. A přece byly. A jistě se ještě přehánělo, přidávalo, věci se upravovaly.

Que mal, je n'en sais rien. La colonie russe avec laquelle nous ne sommes pas en relation s’occupe beaucoup de nous et naturellement il se dit des choses à tort et à travers, des choses bêtes, insensées comme toujours lorsqu’on parle beaucoup de ce qu’on ne connaît pas. Le Docteur Michel, celui qui venait soigner maman pendant la maladie de grand-papa et les horreurs de... l’autre, a raconté à Mme Alexandre Dumas qui est russe, quelques unes des scènes sans doute que nous avons subies. Mme Dumas en a parlé devant Soutzo qui a pris notre défense, disant que cela n’est pas vrai et le Docteur Michel avait tout inventé. Et c’est tout simple les gens qui nous connaissent de près ne croiront jamais que ces horreurs soient possibles. Elles l’ont été pourtant. Et sans doute on a encore exagéré, augmenté, arrangé les choses.

Žít je dnes tíživé.

Il fait lourd de vivre.

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam