Úterý 4. listopadu 1879

Jdeme na „Mirabeauovy", novou hru, ve dvou ložích s panem a paní Gaviniovými, Chaudordym, de Morganem, Gérym a pak s Gabrielem.
Ruský následník trůnu a jeho žena jsou v lóži u jeviště a jen si nás prohlížejí lorňonem; Dobře viděli, říká paní Gaviniová, že jsme lidé, jak se patří, a že v našich ložích nejsou žádní křupani.
Nebyla jsem v náladě, ale z toho večera jsem si odnesla obhajobu Cassagnaka a větší lásku ke svobodě. Paní Gaviniová říká, že by bývala ráda žila před revolucí, v době výsad, u dvora... já, kdybych se narodila před revolucí, byla bych ji udělala, podle svých sil. Ano — jenže Cassagnac nemá talent toho druhého, nemá ani roli toho druhého, nemá dokonce ani věc, kterou by hájil... není tedy omluvitelný... Ale co u čerta se mu vyčítá? Co provedl? Nešetrnosti... kterými bych se ani nezabývala, byť by byly sebezávažnější, kdyby ten hrdina byl větší.