Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Neděle 19. října 1879

Teta sepsala závěť v můj prospěch. Věštkynina předpověď z onehdy a pak nemožné sny mě přiměly přemýšlet, co by se stalo, kdyby zemřela bez závěti. Pánové Georges a Alexandre a tak dále by zdědili. To by byl vrchol... Po kartářce jsem šla k mámě, kde byla celá rodina, a řekla jsem jim napůl vážně, napůl se smíchem, že mi předpověděli, že ztratím spoustu lidí: „jedna z vás by jen měla umřít, považte! vidět, jak ty obludy dědí! Mámu ovšem ne, protože po ní jsou to její děti, Paul a já, ale tetu."
Zase ty mdlé soboty! Goldsmidovi, Berthe, Tchoumakoffovi, pan de Tarente! Hlupák jeden.
Rosalie mi rozbila zrcadlo a zdálo se mi o perlách...
Vybrala jsem několik kreseb a šla s Amandou k Saint-Marceauxovi, kterého ani jedna z nás neznáme. Oblékla jsem se skromně, ale s šmrncem. Bála jsem se, ale je tam pudl, který se ke mně už při první návštěvě tolik lísal.
Saint-Marceaux je malý, tmavovlasý, černý vous, holá lebka, matná, bledá pleť. Je mu teprve dvaatřicet.
A tak mu předkládám svou historku: jsem v Paříži jen na skok, mám bratra, který kreslí už dva roky, rok kreslil, pak začal malovat a malování mu příliš nejde, a tak jsem si pomyslela a tak dále a tak dále; zkrátka ptá se mě, jestli mám u sebe nějaké kresby, přinesu mu je z kočáru a on je shledává velmi, velmi, velmi dobrými, [začerněná slova; portrét] v rudce „je úžasný". Ale, povídá, to jste je nekreslila vy? Víte, někdy člověk přijde a řekne to, aby zjistil pravdu!
— Ó ne, ne, pane, já maluji vějíře a jeden jsem poslala do salonu, ale byl odmítnut. Ale vypadají snad tyhle kresby žensky?
— Ale vůbec ne, naopak! A dostal nějaké rady?
— Ano, pane, od jednoho cizího umělce.
— A kolik je tomu chlapci let?
— Osmnáct.
— U sta hromů! Byl bych blažen, kdybych tohle dokázal v osmnácti! Je to velmi dobré, ale... je to dokonce udivující na tak krátkou dobu... Tahle celá kresba je úžasná... Ale jak to... zdá se mi, že v tom už je jistá zručnost. S tím, co tu je, se dá dokázat hodně, neboť je to koneckonců dobře stavěné, je to přesné, je to dobré. Kreslilo se to na Škole krásných umění?
Ano, jsou to spíš kresby sochaře než malíře, hm... Má to švih, ten pohyb je velmi pěkný... Hlavy jsou méně dobré než celky.
Vypráví, že sochařství je nevděčné umění a tak dále a tak dále, všechno to, co se o sochařství říká, a že když přišel do Paříže, šel za panem Jouffroyem, který se ho zeptal, jestli má z čeho žít. Tak nějak, odpověděl. Tak tedy se staňte sochařem, ale pokud na to spoléháte, že z toho budete žít, dělejte něco jiného.
Když mi konečně napovídal spoustu krásných věcí, řekla jsem mu: „to jsem já". Je velmi laskavý, velmi milý, řekl mi, jak začít, a slíbil, že mi přijde dávat rady. Už si nepamatuji všechno, ale jsem velmi spokojená.
A přece se mi zdá, že nemyslí to, co říká, že to dělá schválně... řekla jsem mu to a on mi odpověděl, že to není pravděpodobné, protože mě nezná a neví, odkud přicházím.