Neděle 31. srpna 1879

Včera jsme jeli do Pourville, a když člověk jede do Pourville, naobědvá se tam a pak si jde lehnout na oblázky a navzájem se jimi po sobě házejí. Dina mi pokazila procházku tím, že prováděla tisíce koketérií Hechtovi a ostatním, už jsem nevěděla, co říci, poletovala a dělala na muže tak nestydaté oči, že jsem byla zmatená a zároveň rozmrzelá, když jsem viděla, že muži chodí za ní; ale to mě zrovna nečinilo žárlivou — připadá mi, že bych nic nechtěla za cenu tolika smyslných a naprosto nestydatých pohledů, abych neřekla slovo, které nenacházím. Je to hodné dítě, ale když se do toho dá, je třeba schovat se pod stůl. Jsem tak hloupá, že se stydím za druhé.
Dnes večer u společné tabule se rozjařila tak, že hodila kus chleba da Costovi na hlavu. Naštěstí nic nepije, jinak by se říkaly hlouposti. Řekla jsem jí to všechno dost tvrdě, protože Hecht a ostatní nás málo znají a mohli by si myslet bůhvíco.
Je to jako i s Blancem, opisuje mě doslova a pak vnáší variace pochybného vkusu a stylu, který na mě působí jako ošklivý nepovedený tisk, který mě uráží a rmoutí. To je krev její matky, která se bavila, jak jen mohla, a předala jí ten triviální výbuch, který má ve své veselosti. Už ztratila Marcuarda, když si ho těmito způsoby znechutila.
Říká se o ní, že je mírná a klidná, ale jisté věci v očích a plné rty leccos prozrazují. Mám ji ráda, když je klidná, chtěla bych ji vidět koketní a milou a obklopenou nápadníky, ale když je takříkajíc rozdováděná, přivádí mě k zuřivosti a děsí mě jako pouliční holky. Naše malá společnost se skoro nerozejde, dala jsem si přinést klavír a Hecht nám hraje, večer jsme šli do kasina, kde se mi vrátil kus jiskry, a dnes jsem udělala malý portrét Hechta a popovídali jsme si a zasmáli se. Ten žid mi velmi lichotí, jsem prý udivující, hluboká, kdoví co ještě. Tváří se, že mu mé řeči působí potěšení, a zaplať pánbůh, nebyla jsem bláznivá jako před Cassagnakem, kdy jsem chtěla být zajímavá. Blanc říká, že jsem co do rozumnosti získala padesát procent a že přitom nejsem o nic míň neobyčejná: teď je v pořádku, praví ten slovutný valčíkář. Víte, že opravdu dobře valčíkuje, tančila jsem s ním na bále.