❦
Úterý 3. června 1879
Velké zasedání ve Versailles.Mardi 3 juin 1879Grande séance à Versailles.
Když jsme dorazily téměř ve chvíli odjezdu vlaku, usazujeme se do kteréhokoli vagonu, bez přátel. Po příjezdu do Versailles se octnu tváří v tvář Cassagnacovi, k němuž se prudce obracím zády. Je to poprvé, co přijíždí tímhle vlakem. Tady tedy máte zprávu z jednání; tu z „Figara“ vám neschovávám, neboť je bezbarvá, „Figaro“ zajisté chtěl Cassagnacovy klukoviny zmírnit. Vážný muž se takhle nechová, ale zato dohnal Gambettu k zuřivosti.
Arrivées presque au moment du départ du train nous nous plaçons dans n’importe quelle voiture, sans amis. Arrivées à Versailles, je me trouve en face de Cassagnac auquel je tourne vivement le dos. C’est la première fois qu’il vient avec ce train-là. Enfin voici le compte-rendu, je ne vous garde pas celui du « Figaro » car il est pâle, sans doute le « Figaro » a voulu atténuer les gamineries de Cassagnac. Un homme sérieux ne se conduit pas ainsi, mais aussi il a fait enrager Gambetta.
Nevím, jak ten povyk soudit; povyk sám o sobě měl své opodstatnění, ale jistá slova vnuknutá okamžitým hněvem nemají žádnou váhu a ubírají na důstojnosti samotnému povyku. „Pays“ se ani slovem nezmiňuje o projevu Modiera de Montjan. Tento vznešený stařec začal velmi dobře, ale nadšený potlesk ho rozohnil a skončil jakýmsi tlacháním. Přesto je to triumf, celá levice bouřlivě tleskala a dobrák při sestupu z řečniště málem omdlel, takže ho museli odvést ze síně. Zkrátka, hle, zábavné zasedání, „jak se vulgárně říká“, jenomže dosti odporný návrat domů.
Je ne sais quel jugement porter sur ce tapage, le tapage en lui-même avait sa raison d’être mais certains mots dictés par la colère du moment sont sans portée et ôtent de la dignité au tapage même. « Le Pays » ne dit rien du discours de Modier de Montjan. Ce noble vieillard a commencé très bien mais les applaudissements enthousiastes l’ont exalté et il a fini par une sorte de bavardage. Malgré cela c’est un triomphe, toutes les gauches ont applaudi à tout rompre et le bonhomme s’est presque évanoui en descendant de la tribune en sorte qu’on dut l’emmener hors de la salle. En somme voilà une séance amusante « comme on dit vulgairement » seulement un retour assez détestable. »
Gavini, Galloni d’Istria (senátor), de Bouville (hrubý surový chlap), Hamille, Haussmann, ještě jeden a my. Myslím, že jsem byla dosti hezká, protože paní Arnaud de l’Ariège, kterou mi Gavini ukázal a která je rozkošná žena, se na mě často a dlouze dívala s úsměvem tak vlídným a tak laskavým, že jsem si vzpomněla na svou matku ve Florencii — jenže ta měla své pohnutky, ta ubohá žena, kdežto paní Arnaud žádné nemá. Ostatně má neustále onen rozkošný vzhled královny nebo dobré víly, věkovité, ale půvabné. Prý je jí osmačtyřicet až devětačtyřicet let a vypadá na to, hlavně kvůli bílým vlasům a své zvláštní eleganci velmi staré ženy, jež spočívá ve vlněných látkách splývavě nařasených, v klobouku posazeném hluboko do čela a vrhajícím stín na černé oči, živé a mladé pod černým obočím. Oční důlek není velký. Nos je velmi krásný, byť mohutný a s velmi ostře vymezenými plochami. Vzdálenost od nosu k ústům je velmi krátká, kdežto brada je rovná a dlouhá. Ústa jsou střední, hezká a líbezná. Pleť matná. Postava obdivuhodná, pohyby půvabné a milé, nakolik je to u takové ženy možné. Z klobouku jí splýval závoj, který si urovnávala kolem krku jako mantilu. Má dvojitou bradu, ne z tuku, nýbrž z věku. Šaty z černé vlny, neboť dosud drží smutek po manželovi, a límec a manžety z bílého plátna jako u mužů, což se dokonce dosti tlouklo s černými rukavicemi, jež nechávaly prosvítat kůži mezi rukávem a rukavicí.
Gavini, Galloni d’Istria (sénateur) de Bouville (grosse brute) Hamille, Haussmann un autre et nous. Je crois que j’étais assez jolie parce que Mme Arnaud de l’Ariège, que je me suis faite montrer par Gavini, et qui est une adorable femme, m’a regardée souvent et longtemps avec un sourire si bienveillant et si gracieux que je me suis rappelée de ma mère de Florence, mais celle-ci avait des motifs la pauvre femme, tandis que Mme Arnaud n’en a pas. D’ailleurs elle a constamment cet air adorable d’une reine ou d’une bonne fée, âgée, mais ravissante. On la dit âgée de quarante huit à quarante à neuf ans, elle les paraît, surtout à cause de ses cheveux blancs et de son élégance particulière de très vieille femme qui consiste en étoffes de laine drapées, flottantes, un chapeau venant très sur le front et mettant dans l’ombre des yeux noirs vifs et jeunes sous des sourcils noirs. L’orbite n’est pas grande. Le nez est très beau quoique massif et avec des plans très arrêtés. La distance du nez à la bouche est très courte tandis que le menton est droit et long. La bouche est moyenne, jolie et aimable. Un teint mat. Une taille admirable, des mouvements gracieux et gentils autant que cela est possible chez une telle femme. Il lui descendait un voile du chapeau qu’elle arrangeait comme une mantille autour du cou. Elle a un double menton, pas de graisse, mais d’âge. Une robe de laine noire puisqu’elle est encore en deuil de son mari et des col et manches en toile blanche comme les hommes, cela faisait même assez mal avec des gants noirs qui laissaient voir la peau entre la manche et le gant.
Zkrátka, vše, co mi o ní řekli, je pravda, a končím tím, čím jsem měla začít: paní Arnaud je krásná, prostá a majestátní. Její syn si udělal řemeslo z usazování dam a my jsme ho několikrát viděly v naší lóži, kam dámy přiváděl. Tento rozkošný syn není tak rozkošný, jak jsem myslela.
Enfin tout ce qu’on m’en a dit est vrai et je termine en disant ce par quoi j’aurais dû comencer, Mme Arnaud est belle, simple et majestueuse. Son fils a fait métier de placer les dames et nous l’avons vu plusieurs fois dans notre loge y amenant des dames. Ce charmant fils n’est pas aussi charmant que je croyais.
Vypadá tak trochu… otráveně a lebky má nějak málo. Asi nemá mnoho ducha. Čelo je nízké a hlava plochá.
Il a un peu l’air... écœuré et il lui manque du crâne. Il ne doit pas avoir beaucoup d’esprit. Le front est bas et la tête plate.
Škoda, neboť kdyby k tomu, co má od krku až po obočí, měl ještě krásné čelo, byla by to vskutku krásná tvář.
C’est dommage car si avec ce qu’il a du cou jusqu’aux sourcils il avait un beau front, ce serait vraiment une belle figure.
Poznámka editorů
[Půl stránky nepopsáno]
[MOITIE DE PAGE BLANCHE]
Ale je tu jeden plavovlasý mladík, kterého vídáme s de Daillens v Opeře a kterého už dva roky zdravíme jménem obchodník s košilemi, což ho dokonce dosti rozčiluje; tak ten mladík vypadá naprosto otráveně, a aniž by mezi tím otráveným mladíkem a panem Arnaudem byla jakákoli podoba, nevím proč nacházím náznak onoho výrazu v Arnaudově tváři; pranepatrný, téměř žádný, ale přece jen mi ho připomíná.
Mais il y a un jeune homme blond que nous voyons à l’Opéra avec De Daillens et que depuis deux ans nous saluons du nom de marchand de chemises, ce dont il est même assez impatienté, donc ce jeune homme a l’air absolument écœuré et sans qu’il y ait aucune espèce de ressemblance entre le jeune écœuré et M. Arnaud je ne sais pourquoi je retrouve un soupçon de cet air dans la figure d’Arnaud; un rien, presque rien mais enfin il m’y fait penser.
Poznámka editorů
[Půl stránky nepopsáno]
[MOITIE DE PAGE BLANCHE]
Je to absurdní, neboť ten druhý je hnusný, kdežto Arnaud je krásný. Ať tak či onak, to čelo mě neláká, a navíc má rád koně a dostihy. Bojím se, že je hloupý a domýšlivý.
C’est absurde, car l’autre est ignoble tandis qu’Arnaud est beau. C’est égal ce front ne me tente pas, en plus il aime les chevaux et les courses. Je crains qu’il soit bête et fat.
Cassagnac mě ráčil chvíli lorňovat, teta tvrdí, že „pořád“, což znamená jednou či dvakrát. Vracel se týmž vlakem jako my, ale pečlivě jsme se mu vyhýbaly; v téže čekárně, kde jsme čekali — on, já a Paul — na vlak senátorů před rokem a půl. Staré zvíře Cassagnac, že se oženil.
Cassagnac a daigné me lorgner un instant, ma tante dit « tout le temps » cela veut dire une ou deux fois. Il est revenu par le même train que nous mais nous l’avons soigneusement évité; cette même salle d’attente ou nous avons attendu; lui, moi et Paul, le train des sénateurs il y a un an et demi de cela. Vieille bête de Cassagnac, s’être marié.
Dala jsem lístek jedné žačce z ateliéru.
J’ai donné un billet à une élève de l’Atelier.
Doma nacházíme Jeanne a Mouzayovy a večer ubíhá.
A la maison nous trouvons Jeanne et les Mouzay et la soirée se passe.