❦
Úterý, 18. února 1879
Mardi, 18 février 1879
Čtu noviny, vím o všem, co se děje. Chtěla bych vidět recepce i zasedání Akademie a kdoví co ještě? A místo toho… nezbývá mi než plakat. Myslím, že kdybych nemyslela na to, že mě budou číst po mé smrti, umřela bych na místě.
Je lis les journaux, je sais tout ce qui se passe. J’ai envie de voir et les réceptions et les séances de l’Académie et que sais-je encore ? Et au lieu de cela... je n’ai qu’à pleurer. Je crois que si je ne pensais pas qu’on me lira après ma mort, je mourrais sur le coup.
Vstupenky do Institutu mě přivádějí zpět k Zesnulému. Kdybych byla jeho ženou, mohla bych vést život, který zbožňuji, a mít vstupenky na zasedání Institutu a pozvánky na oficiální recepce. Vidíte, že jsem ve svých přáních skromná… Nevím, co dělat a co se sebou… Nikdy, nikdy jsem nebyla tak ztracená, tak šílená. A kdyby tu byla má matka, šla bych za ní, a sotva bych pronesla první slova o svém trápení, mluvila by o mých scénách, o mých výkřicích, o Madame Tutcheffové a skončila by tím, že by v noční košili nebo v županu utekla na ulici nebo kdovíkam.
Les billets de l’institut me ramènent vers le Défunt. Si j’étais sa femme je pourrais mener la vie que j’adore et avoir des billets pour les séances de l’institut et des invitations pour les réceptions officielles. Vous voyez que je suis modérée dans mes désirs... Je ne sais que faire et que devenir... Jamais, jamais je n’ai été aussi perdue, aussi folle. Et si ma mère était là, j’irais la trouver et aux premiers mots que je dirais de mon ennui, elle me parlerait de mes scènes, de mes cris, de Mme Tutsheff, et finirait pas s’enfuir en chemise ou en peignoir, dans la rue ou je ne sais où.
Ach! jak krásný je ten můj život, ach! jak sladký, a myslím, že slzy, které mi padají z očí, by stačily umýt Amélii tvář nebo otrávit počestného muže.
Ah ! elle est belle ma vie, ah ! elle est douce et je crois que les larmes qui me tombent des yeux suffiraient pour débarbouiller Amélie ou empoisonner un honnête homme.
Před chvílí jsem padla na kolena před svou postelí a prosila Boha o spravedlnost, slitování nebo odpuštění! Nezasloužím-li si tato muka, ať mi učiní po právu! Spáchala-li jsem ohavnosti, ať odpustí! Existuje-li, je-li takový, jak nás učí, musí zjednat spravedlnost, musí se slitovat, musí odpustit. Mám jen Jeho, je tedy přirozené, že za Ním jdu a zapřísahám Ho, aby mě nevydal zoufalství, neuváděl mě v hřích, nedopustil, abych pochybovala, rouhala se, zemřela.
Tout à l’heure je suis allée tomber à genoux devant mon lit pour demander à Dieu justice, pitié ou pardon ! Si je ne mérite pas ces tortures qu’il me fasse justice ! Si j’ai commis des abominations qu’il pardonne ! S’il existe, s’il est tel qu’on nous l’enseigne, Il doit faire justice, Il doit avoir pitié, Il doit pardonner. Je n’ai que Lui, il est donc naturel que j’aille Le trouver et que je L’adjure de ne pas m’abandonner au désespoir, de ne pas m’induire dans le péché, de ne pas me laisser douter, blasphémer, mourir.
Můj hřích je bezpochyby jako mé trápení. Bezpochyby v každém okamžiku páchám drobné hanebnosti, které se sečtou v děsivý úhrn.
Mon péché est sans doute comme mon tourment. Je commets sans doute à chaque instant de petites infamies qui forment un total effroyable.
Před chvílí jsem tetě tvrdě odsekla, ale nemohla jsem nejednat jinak; vešla ve chvíli, kdy jsem plakala s hlavou v dlaních a vyzývala Boha, aby se o mě postaral. Ach! bído nad bídy!
Tout à l’heure j’ai durement répondu à ma tante, mais je ne pouvais pas pas faire autrement; elle est entrée au moment où je pleurais la tête dans les mains et sommais Dieu de s’occuper de moi. Ah ! misère des misère !
A nesmí mě nikdo vidět plakat, mysleli by, že pláču z lásky, a já bych z toho… plakala zlostí.
Et il ne faut pas qu’on me voie pleurer, on croirait que je pleure d’amour, et j’en... pleurerais de dépit.
škrtnutoVyhýbám se katastrofě se štrasburskou věží
Pokračuji ve čtení Dumase. „Thérèse“ je příběh, kterému nerozumím. Ale mluví se v něm o chlapíkovi, který po vnějším žebříku vylezl na kříž štrasburské katedrály.
Je continue mes lectures Dumas. « Thérèse » est une histoire que je ne comprends pas. Mais il y parle d’un gaillard qui a monté sur la croix de la cathédrale de Strasbourg par l’échelle extérieure.
Poznámka editorů
[Spodní část stránky chybí]
[BAS DE PAGE MANQUE]
Já jsem to udělala také, je tomu už devět let, a protože jsem v té době nevedla deník, zapsala jsem tu příhodu do své dětské peněženky. A protože mi kdovíodkud spadl pod nohy kamínek sotva tak velký jako dvacetisousová mince a protože jsem prahla po vzrušujících věcech, uložila jsem ten monolit do přihrádky na peníze a připojila na list tuto pozoruhodnou poznámku: „kámen, který na mě spadl, když jsem sestupovala z věže štrasburské katedrály. Kdyby byl ten kámen větší a kdybych ho dostala na hlavu, byl by se mnou konec“.
Moi aussi je l’ai fait il y a de cela neuf ans et comme je ne tenais pas de livre à cette époque j’inscrivis le fait dans mon portefeuille d’enfant. Et comme il m’était tombé, de je ne sais où, sous les pieds, une pierre à peine aussi grosse qu’une pièce de vingt sous et comme j’avais soif de choses émouvantes je serrai le monolithe dans le compartiment de la monnaie et ajoutai la note curieuse que voici, sur la feuille: « pierre tombée sur moi en descendant de la flèche de la cathédrale de Strasbourg. Si cette pierre avait été plus grosse et si je l’avais reçue sur la tête c’en était fait de moi ».