Středa, 30. října 1878

– Vypadáte nějak skleslá, drahá, řekla de Daillensová, když jsem k ní kolem poledne přišla cestou z ateliéru.
Šla jsem tam pozdě, kolem desáté, a na boulevardu des Capucines jsem spatřila Paula de Cassagnac, jak kráčí, máchá rukama, nos vystrčený do větru a tělem proráží vzduch, právě tak, jako by se chystal vyrazit dveře. Natáhla jsem krk, on natáhl svůj, poznali jsme se, lehce jsem ustoupila dozadu, a to bylo všechno. Lituji, že jsem couvla; měla jsem zůstat v okně, jistě by mě byl pozdravil.
To setkání na mě udělalo zdrcující dojem; zůstala jsem v ateliéru otupělá a otupělá i po zbytek dne.
Madame Gaviniová k nám přišla a večer paní Tarnowská.
Étienne zítra odjíždí.
Robert-Fleury přišel večer do ateliéru a zeptal se mě, mám-li vše, co potřebuji k sochařství.