Úterý, 29. října 1878

Na výstavě s Gaviniovými.
Sněmovny se včera otevřely a stejně tak večerní kurz u Juliana.
Člověk by se cítil jako v roce 1877. O Cassagnacově zvolení se bude jednat v pondělí.
Cestou domů z Champ-de-Mars mě únava spojená s vyhlídkou na ty volby přiměla pomyslet, že smrt toho muže ve mně něco zlomila a že život bez toho něčeho, bez toho cíle, bez toho světla není životem, ať člověk dělá, co dělá. Chtěla bych najít nějaký rozptyl, abych se proměnila a viděla, zda je to pravda. Na okamžik se mi zjevila ta vášeň popisovaná v knihách, vášeň, o níž se traktuje, která nám vše zhnusí… Co kdybych se jí stala obětí! pomyslela jsem si; bylo by to ohavné, odpověděla jsem si; ráda o ní mluvím pro pobavení, ale nechci, aby mi bránila myslet na život. Pro šťastnou vášeň lze vše zapomenout bez lítosti, ale velký rozmar, z něhož nemáte ani potěšení, ani užitek, na mou věru ne, ten nechci. Bylo by to příliš vážné, příliš zahlcující, příliš výlučné, než aby to bylo zábavné. Ostatně se ani nepovažuji za toho schopnou. Ráda budu pokračovat v kreolských zbožňováních, ale klidně, zatím; jen ať to nezasahuje do ostatního. Nemějte obavy, mluvím o tom jen pro pořádek a protože mi to dnes ráno proběhlo hlavou.