Neděle, 20. října 1878

Objednala jsem kočár na devátou a v doprovodu své dvorní dámy slečny Oelsnitzové jsem se vydala prohlédnout si Saint-Philippe, Saint-Thomas d'Aquin a Notre-Dame. Vystoupala jsem až úplně nahoru, prohlédla jsem si zvony jako nějaká Angličanka. Inu, vida, je tu jedna rozkošná Paříž, totiž ta stará Paříž; a člověk tu může být šťastný, ovšem pod podmínkou, že se vyhne bulvárům a Champs-Élysées, všem těm novým, zkrátka těm parádním čtvrtím, které z duše nenávidím a z nichž jsem nervózní. Ale tam, ve faubourgu Saint-Germain, se člověk cítí docela jinak.
Ach, jen se podívejte na École des Beaux-Arts, to je k pláči.
Proč tam nemohu jít studovat? Kde jinde se dá dostat tak úplné vzdělání jako tam?! Byla jsem se podívat na výstavu Římských cen a druhou získal žák od Juliana. Julian má z toho velikou radost.
Jestli budu někdy bohatá, založím školu pro ženy.
Pan a paní Coubéovi přišli na oběd a vzali jsme je s sebou do Lesa.