Úterý 12. prosince 1876

napříč stránkounote de Marie en travers de la page de titre du Livre 68
23. května 1875
I peklo by člověk zbožňoval, kdyby tam bylo tak krásně jako v Nice. Celé dopoledne jsem byla s mámou venku a dýchala plnými plícemi. Zašly jsme na Skating-rink, kde jsem včera řekla, ať mi připraví abonmá.
„Pouhá formalita,“ řekl pokladní, „stačí, když vás doporučí některý člen Cercle, ale dnes odpoledne je vyhrazeno členům, takže se nemůžete zúčastnit.“
„Je mi to líto, slečno, týká se to jen dneška; zítra mi sdělíte jméno člena, některého ze svých známých. Pouhá formalita.“
Vrátila jsem se a místo abych dělala scénu, dala jsem se do malování.
Odporné na tom je, že mě pokladní zná — a jelikož se již nevrátím, bude si myslet, že je to pravda!
Měla jsem chvilku tak beznadějnou… že bych si vzala Audiffreta; lépe nedokážu vystihnout, jak jsem byla skleslá.
Neprohodila jsem se svými lidmi ani slovo, jako bych viděla cizince. Žádali mě o peníze — odmítla jsem, stejně jako všechno ostatní bez rozdílu.
Paní Zurmüllenová, Pelikanová, Broussaisová, Antonoffová neměly tu radost mě vidět.
K čemu mi jsou? Ani radost, ani užitek. Ať tedy jdou k čertu! Ani já jim k ničemu nejsem.
Nechápu, jak jsem mohla jít na Skating-rink.
To proto, že pořád zapomínám.
Ale jsem se sebou spokojená — neřvala jsem a oči mám suché. Jen mám trochu horečku, ale bah!
Dopis paní Howardové, odmítnutí pozvánky do Cercle, Audiffret a všechno ostatní se mi míhalo před očima jako krvavé výčitky.
Mám toho dost! A chci se jich všech zeptat, jakým právem mě urážejí II
Nebýt toho portrétu, který jsem si slíbila (sama sobě) dokončit, odjela bych zítra.
Ach! Jak trpím, můj Bože, jak trpím — a už nepláči.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále italsky: „che“ [sic] (místo francouzského „que“). ↩
Pozn. překl.: Skating-rink – anglický název kluziště pro kolečkové brusle, módního zábavního podniku; ponechán jako název místa. ↩