❦
Sobota 8. července 1876
Ta snění mě otupují! Nenávidím Paříž, protože tu nikdy nejsem jinak než kvůli nákupům — a to je od jedné hodiny až do večera vražedné!Samedi 8 juillet 1876 Ces rêves m’abrutissent ! Je déteste Paris car je n’y suis jamais que pour acheter et c’est assassinant à partir d’une heure jusqu’au soir !
Zdá se, že klobouček, který nosím, je velmi hezký. Nedávno mi Caroline řekla, že mě na Champs-Élysées sledovala jedna z nejelegantnějších pařížských žen a pak přišla za ní, Caroline, zeptat se, kde jsem ten klobouk koupila. Ten klobouk vypadá jako malý špičatý košíček obrácený dnem vzhůru, s nabraným mušelínovým prýmkem1 kolem a velkým svazkem velkých růží s listy a větvičkami po straně.
Il paraît que le petit chapeau que je porte est très joli. L’autre jour Caroline m’a dit qu’une des plus élégantes femmes de Paris m’avait suivie dans les Champs-Elysées et était venue chez elle, Caroline, demander où j’ai acheté ce chapeau. Ce chapeau représente un petit panier pointu, renversé, avec une ruche de mousseline autour et un gros paquet de grosses roses, avec leurs feuilles et branches de côté.
Pařížské elegantky! Ach, to mi nelichotí — dosáhla jsem takového stupně elegance, že se mi nikdo nevyrovná. Nenosím ani samet ani krajky — ale můj způsob elegance2 je nesrovnatelný.
Les élégantes de Paris ! Ah ! ça ne me flatte pas, je suis arrivée à un degré d’élégance tel que je ne puis être égalée. Je ne porte ni velours ni dentelles mais mon genre est incomparable.
Miss Riceová je ke mně velice milá — ostatně se známe od prosince 1871.
Miss Rice est tout aimable pour moi, d’ailleurs nous nous connaissons depuis le mois de décembre 1871.
Vracím se z Comédie-Française3 — dávali čtyři bezvýznamné malé hry, ale sehrané k dokonalosti.
Je reviens du Théâtre français, on donnait quatre petites pièces sans importance mais jouées à ravir.
Chtěla bych být co nejdříve v Rusku, abych se zbavila těch snů, jež zahalují mou mysl jako železná síť.
Je voudrais plus vite être en Russie pour me débarrasser de ces rêves qui enveloppent mon intelligence comme un filet de fer.
Zahálka! Ale nejsem přece zahálčivá — vycházím, nakupuji, čtu, vždyť mám s sebou knihy. Kdyby to aspoň byla láska — ale je to jen zkažená mysl!
L’oisiveté ! Mais je ne suis pas oisive, je sors, j’achète, je lis, car j’ai des livres avec moi. Si au moins c’était de l’amour, mais ce n’est qu’un esprit dépravé !
Byla jsem u Jouvina4, abych mu řekla, aby Altamurovi poslal půl tuctu rukavic v krabičce z modrého saténu, podšité bílým saténem, se zlatým nápisem: Neapolské dostihy 1876.
J’ai été chez Jouvin lui dire d’envoyer à Altamura une demi-douzaine de gants dans une boîte de satin bleu, doublée de satin blanc, avec ces mots en or : Courses de Naples 1876.
To je sázka, kterou jsem mu prohrála v Neapoli… Neapol — jak půvabné jméno, příjemné i na psaní — jaká půvabná vzpomínka. Nežiji přítomností, ale minulostí a budoucností. Hle, opakuji hloupost — vždyť to tak vypadá, protože přítomnost takřka necítíme, zatímco minulost si dobře uvědomujeme a v budoucnost doufáme.
C’est un pari que je lui ai perdu à Naples... Naples quel charmant nom, agréable à écrire, quel charmant souvenir. Je ne vis pas du présent mais du passé et du futur. Bon, voilà que je répète une bêtise, car cela semble ainsi, parce qu’on ne sent pas pour ainsi dire le présent, tandis qu’on se rend bien compte du passé et on espère l’avenir.
Ostatně — co je přítomnost? Vykřiknu: tu je! A hle — ne! Je to již minulost, neboť, jak řekl nevím kdo, okamžik, kdy mluvím, je již daleko ode mě.
D’ailleurs qu’est-ce que le présent ? Je m’écrie : le voilà ! Hé non ! C’est déjà le passé car, comme a dit je ne sais plus qui, l’instant où je parle est déjà loin de moi.
Mezitím na mě Antonelli zapomíná. Jak si stěžuji, jak lituji sebe sama. Ta ubohá žena, ponížená a opuštěná bez lásky, jež chce opustit a zdá se, že je opuštěna. Která nemiluje a předstírá, že miluje, aby dopřála všelijakým lidem příležitost k triumfu. Ach, ta metoda je výtečná, uznávám — ale má málo trpělivosti a rozčiluje se nad tím, co si sama přála. Konec bude výtečný — ale je to tak zdlouhavé. To je nevýhoda té jezuitské metody5 — ale je třeba mít trpělivost, drahá.
Pendant ce temps Antonelli m’oublie. Comme je me plains, comme je me regrette. Cette pauvre femme qui est humiliée et délaissée sans amour, qui veut délaisser et qui a l’air de l’être. Qui n’aime pas et qui fait croire qu’elle aime pour donner à triompher à toute sorte de gens. Ah ! sa méthode est excellente, j’en conviens, mais elle a peu de patience et s’irrite de ce qu’elle a voulu elle-même. La fin sera excellente mais c’est si long. Voilà l’ennui de cette méthode de jésuite, mais il faut avoir patience, ma chère.
Víc by mě uklidnilo rovnou odmítnout — ale bylo by to obezřetné? Bylo by to moudré? Ne, protože… kdo ví?… Ve své situaci nesmím nic unáhlit. Ostatně nevím, zda mám toho milého kardinálova synovce odmítnout, nebo přijmout.
Il serait plus calmant de refuser net mais serait-ce prudent ? Serait-ce sage ? Non, car... qui sait ?... Dans ma position je ne dois rien brusquer. D’ailleurs je ne sais pas si je dois refuser ou accepter cet aimable neveu du cardinal.
Nebylo nic oficiálního — tuto zimu uvidíme. Bude-li mě… stále milovat, máma si vyžádá informace od Viscontiho — a to bude mít právo učinit — a uvidíme. Nebude-li mě milovat, zůstane to jako dosud — ale aspoň si nebudu moci nic vyčítat, a to je již hodně. Zatímco kdybych našla lepší partii… no, tím lépe. Jenže naše postavení… Ach, především ho třeba zlepšit! Za každou cenu je třeba otce přivést!
Il n’y a eu rien d’officiel, cet hiver nous verrons. S’il m’aime... encore, maman demandera, et elle aura le droit de faire, des renseignements à Visconti et on verra. S’il ne m’aime plus, ça restera comme cela est mais au moins je n’aurais pas de reproche à me faire et c’est déjà énorme. Tandis que si je trouve un meilleur parti... eh bien tant mieux alors. Seulement notre position... Ah ! avant tout il faut l’améliorer ! Il faut à tout prix amener mon père !
Kéž by mě Miloradovitch nepožádal o ruku — nemohla bych odmítnout, přijmu ho, a přitom si budu myslet, že jsem mohla najít někoho lepšího.
Pourvu que Miloradovitch ne me demande pas en mariage, je ne pourrais refuser, j’accepterai tout en pensant que j’aurais pu trouver mieux.
To je riskantní. Při takové úvaze — kdyby o mě požádal král, řekla bych si: když jsem našla krále, mohla bych klidně najít císaře. Ach, takto tedy uvažujete, dívko. Pozor na to.
C’est risqué. A ce compte là si on me demandait un roi je dirais que puisque j’ai trouvé un roi, je pourrais bien trouver un empereur. Ah, c’est que c’est ainsi que vous raisonnez ma fille. C’est qu’il faut prendre garde.
Jenže Miloradovitch je obdivuhodný — výtečný rod, miliony — a je sám. Žádní bratři ani sestry. Jen staří rodiče — to je vše.
C’est que Miloradovitch est admirable, excellente noblesse, millions, et il est seul. Ni frères ni sœurs. De vieux parents, voilà tout.
Netrápme se předem, nepředbíhejme.
Ne nous tourmentons pas d’avance, n’anticipons pas.
Právě ten Antonelli mě znepokojuje. Nemohu si zvyknout na ten charakter, na ten způsob, jakým miluje!
C’est cet Antonelli qui m’inquiète. Je ne peux pas me faire à ce caractère, à cette manière d’aimer !
Nerozumím mu!
Je ne le comprends pas !
Poznámky
Ruche — nabíraný či skládaný látkový lem; kloboučnický termín. ↩
Genre — styl, osobní způsob elegance; zde míněn její osobitý estetický ráz. ↩
Théâtre-Français — Comédie-Française, francouzské národní divadlo. ↩
Jouvin — proslulý pařížský rukavičkář, věhlasný kvalitními kozinkovými rukavicemi. ↩
Méthode de jésuite — jezuitská metoda; vychytralá, trpělivá manipulace; antiklerikální stereotyp 19. století. ↩