Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 2. října 1875

Nikdy mi sen neudělal takové potěšení! Girofla mi složil vyznání a požádal mě o ruku, a to tak přirozeně, tak opravdově, nejmenší podrobnosti byly tak dobře zachovány v tom okouzlujícím snu, že nic nemůže vylíčit mé zklamání při probuzení.
Tak, tady jsou černé myšlenky; čekala jsem to — včera to bylo příliš růžové.
Jsme opuštěny ode všech, kromě budoucího notáře Fiouloula-Detriaze. Vedlejší postava atd. — je to žalostné, je to skličující.
Všichni budou říkat, že mě nechal na holičkách, jako všichni říkali, že mi dělá dvůr. Ten svět, ten svět! Špinavá směsice špinavostí!
Bezděky jsem sledovala hezkého chlapce, cizince; bydlí v č. 53, velmi mladý psík, sotva dvacet let, možná méně; vycházel z koupání a já se vracela — bylo půl jedenácté.
Ne, jsem trýzněna; budou o Giroflovi říkat to, co říkali o...
Prokletec! Zlosyn! Bože, Bože, osvoboďte mě od té myšlenky! Ten muž, ten prokletý muž, ten věčný přízrak, ten stín, který se vklíní mezi mne a zbytek lidského pokolení, nelítostně, bez přestání!
Bože! Svatá Panno!
Můj valčík růží má u Niny velký úspěch; dívky ho shledávají velmi dobrým, co se mě týče, shledávám ho ohavným. Ale příležitostné kusy se líbí narážkami. „Budeš mít svatební cukroví" uchvátilo Olgu, která celý večer mluvila o cukroví.
Fiouloulou je u nich; nezpívám před ním, rozumí se — abych zpívala, odcházím ze salónu.
Několikrát se málem dotkli citlivých strun; několikrát jsem odešla na balkon nebo do předsíně s Giroflé. To vše kvůli Giroflovi.
— Můj manžel, říkám, mluvíc o tetičcině lásce ke mně, můj manžel bude ten nejnešťastnější z mužů — bude mít dvě tchyně. Člověk si stěžuje, když má jednu, a dvě!..
— Ano, říká tetička, zvlášť já, protože vidím věci!.. Odhalím vše.
Jdu na balkon — ta věta se mi zdála obsahovat spoustu věcí zbytečných k vyslovení.
Je pravda, že vidí a odhaluje vše. Opravdu nevím, jak to dělá; je to ona, kdo mi klade vše před oči, vše, co jsem ani netušila.
Pak se zpívá melodie rodinného kusu: „Ach! Girofla, květe nevinnosti." A tetička říká, že Girofla není květina nevinnosti; Galula ujišťuje, že ano, ona ujišťuje, že ne, a celá aféra, během níž jsem se každým okamžikem bála přetečení.
Konečně Fiouloulou mluví o mé moci.
— Ujišťuji vás, Madame, že kdyby vaše neteř chtěla, říká, vrhnuv pohled na mě a druhý na tetičku, kdyby vaše neteř chtěla, zavedla by vás na vrcholky hor!
— Ale hlavní je, říkám, že neteř nechce; dělám, co chci, protože nechci nikdy nic jiného, než co chce tetička; tedy ji nezavedu ani na vrcholky hor, ani na dno propastí!
Byla jsem celou dobu jako na jehlách; rozhovor se nevedl jinak než po místech tak nebezpečných a choulostivých, že...
A je zvláštní, jak se věci říkají, aniž by se říkaly: mluví se o Gambartovi [Škrtnuto: o Fiouloulovi] a chápe se, že se myslí na Giroflu.
Závoj delikátnosti, stále nepostradatelný, byl na několika místech roztržen; naštěstí byly díry zaceleny výbuchy smíchu, bez nichž — opravdu nevím, jak by se z toho člověk dostal.
Oživuji se z čiré nudy a při sestupování, doprovázena malým Fiouloulem, nechávám náhodou sklouznout z nohy svůj střevíček, který spadne úplně dolů, takže mi ho tmavý Nicejec jde hledat.
Popelka a princ!
Nene! Jaká parodie — u Gioii je skoro vše zavřené; jestli odjela s ním, zuřím.
Vše, vše, vše! Jen ať to nedopadne jako s tím druhým. Ten muž, jehož jméno nechci vyslovit, který mi přináší neštěstí. Bože, chtěla bych dát odsloužit mši, abys mě zbavil gericko-hrůzy! Ale nemám žádnou záminku! Bůh přijme mou pouhou modlitbu — zítra půjdu do kostela a pomodlím se a snad mě vyslyší! Jestli nedávám sloužit mši, je to ze strachu, že mi řeknou, že je to kvůli...
Zkrátka — doufám, že mi Bůh přičte mou touhu a že mě vyslyší.
[Škrtnuto: Neděle 3. října 1875]
Fiouloulou nás sází do kočáru a říká, že tetička je „tetička dortík" — a ona slyší tetička, co vše kazí:
— To je pravda, tetička kazí vše, protože vidí věci, ale věci! A kazí vše. — Překládám ta slova.
Girofla dělá hlouposti, vidím vše a zabráním tomu.
Zkrátka — chápe se, co jsem pochopila, a Fiouloulou pochopil.
To by nemělo být, neboť konečně tetička mluví docela, jako bychom měly práva na nádherného Hektora.
Jsem tu zblblá; tak dlouhá nepřítomnost hamiltonských lidí mi vysušila ducha. Úplné zatmění všech duševních schopností, a důkaz — hle:
Nejskvělejší spisovatel je Alexandre Dumas.
Nejhezčí muž je Emil d'Audiffret.
Tak daleko je v tuto chvíli můj ubohý duch!
Taková jsem já.
Když dlouho něco nevidím, nakonec věřím, že to neexistuje. Když mám špatného koně, zdá se mi, že všichni koně jsou takoví.
Neumím vysvětlit, co si myslím — to je mé neštěstí!
Ve jménu nebes, pochopte! Jestli nechápete — tím hůř!
Jakmile udělám krok do jemností, je konec — topím se v nich až po uši.
Přečtěme si, co jsme právě napsaly: přečetla jsem — není to jasné, ale přísahámpánbu, nechávám to tak.

Poznámky

Pozn. překl.: „Dragées" — obalované mandle tradičně podávané na svatbách; narážka na svatbu implikuje sňatek s Giroflou. ↩
Pozn. překl.: Slovní hříčka — „tante gâteau" (rozmazlující tetička, doslova „dortíková") vs. „tante gâte tout" (tetička kazí vše). ↩