Pátek 3. září 1875

Je to jako úder blesku, červenám se, vstávám od stolu v salónu a skoro běžím vstříc m...........
Ale! Nelekejte se, vstříc tetičce, která právě odeslala mé dopisy.
Už nevím jak dlouho mluvím o výročí Michelangela, a hle, první řádky novin, které jsem vzala, o tom mluví! Myslela jsem, že mám čas, a nemám čas.
Jsem celá rozrušená, nevím, kam jít, čím začít, co dělat! Jdu ke Caroline; je okouzlující a oblékání rozumí jako anděl. Dosahuje vznešenosti. Člověk může být vznešený ve všem.
Reboux mi dělá můj věčný klobouk, ten velký světle šedý klobouk lehce do žluta, jen velmi lehce, nadzvednutý na stranu, dvě krásná pera, nic mi víc nesluší. Caroline, když mě viděla sedět u sebe celou v bílém s mým kloboukem z italské slámy výše popsaného tvaru, se dvěma bílými pery, vykřikla, že vypadám naprosto jako slečna de Montpensier, že viděla rytinu Velké Mademoiselle, na které byla okouzlující, a že mám naprosto její vzhled.
U Ferryho, u Reboux. Běhám, směji se, pláču, to vše dohromady, bojím se, že se zpozdím na Florencii, nic není uděláno, nic není zařízeno, jsem trýzněna jak zřídkakdy.
Sotva mohu psát, jsem netrpělivá, jsem podrážděná!
Obědváme u table d'hôte vedle amerického konzula v Nice; ten hodný stařík mi byl představen dvakrát a pokaždé si nevzpomíná; dnes večer se mnou navázal hovor, aniž mě poznal, a když mu řeknu, že ho znám, vzpomene si, setřese mi obě ruce a vypadá nadšeně. Říká mi novinky a já mu také říkám novinku, jistou.
Složím mu historku, jak jen já umím, s takovým zdáním pravdivosti, že klamu i sebe samu.
Oznamuji mu sňatek pana Emila d'Audiffreta se slečnou Marií Durandovou. Vím to od jakéhosi španělského pána, přítele rodiny, je to rozhodnuto a oficiálně oznámeno, za dva měsíce budou oddáni.
Velká hádka končí sňatkem ke spokojenosti všech stran.
Chyť si to!
Jen aby na to ten starý nezapomněl; za sedm dní bude v Nice.
Píšu mámě dopis, který po přečtení nenechá žádné pochybnosti o mých duševních schopnostech. Jsem vskutku blázen. Nebráním se tomu. Vše se rozházelo, všechny mé plány jsou u čerta!
Ach! Velký Bože!
Četla jsem tři čtvrtě hodiny a uklidnila se.
Ach! Jen ať dorazím včas.
Bože můj, zařiďte všechny tyhle věci, které mě přivádějí k šílenství.

Poznámky

Pozn. překl.: „La Grande Mademoiselle" — Anne Marie Louise d'Orléans, vévodkyně z Montpensier (1627–1693), vnučka Jindřicha IV., známá svou elegancí a nezávislostí.