Sobota 21. srpna 1875

[Jeden řádek přeškrtnut]
Otec píše, že přes veškerou péči a veškerou něžnost se Paul chová nemožným způsobem.
Máma Paulovi napsala, že se jeho otec ruinuje — aby mu vzala naději na dědictví a přiměla ho studovat. A otec na to odpovídá:
Přečetl jsem váš dopis našemu synovi a pokládám za nikoliv zbytečné učinit k němu několik poznámek. Neruinuji se atd. atd., pak: Prodávám statky, protože vaše nenávist a nenávist vaší dcery ke mně mě nutí atd. atd.
A já ze své strany beru list papíru a píšu toto:
Přečetla jsem váš dopis mé matce a rovněž pokládám za nikoliv zbytečné učinit několik poznámek. Nechovám k Vám ani nejmenší nenávist, naopak, miluji Vás jako otce, a nejsem-li obzvláště něžná, viňte z toho Vy sám sebe, neboť jste nic neučinil, abyste si připoutal svou dceru Marii Baškircevovou.
Po napsání toho dopisu píšu toto téměř jedním tahem; jen Godard mě stál pár oprav. Ostatně je to dost ošklivé.
Revue z Nice
Tlustý, červený, trochu kulhavý, / ochránce začátečníků, / vždy spokojený, vždy veselý, / všude poletuje.
Když vstoupí do divadla / a obchází lóže, / vystavuje svou alabastrovou ruku — / zaslouží všechny chvály.
Krásným dámám, slečnám / ihned uchvátí srdce / ohněm svých zřítelnic / a svým vítězným vzezřením.
Jeho jméno zní všude: / Andriot Saetone.
Nesmělejší, hubenější a menší / se zjevuje Arthur Danis / s bezúhonnými límečky. / Ti dva jsou roztomilí.
Tvář růžová, nalíčená, strojená, / knírek napomádovaný. / Pověšen na něčí paži — / Maurice Gros, proslulý ničema.
Jaká škoda, že je třeba / mluvit o té lůze!
Hrabě d'Aspremont / vysoký jako máj, / místo nosu má horu — / ne, pohoří.
Ošuntěle oblečen, roztržitý, nachýlený / pan Gautier se blíží, / Nicejčan ani nedělně vystrojený, / mířící k eleganci.
Budoucí notář Galula-Dechiar, / postava vedlejší / a chytrý jako liška.
Drží své velké oči / neustále obrácené k nebi.
Hrabě de Laurenti, / rojalista a kavalír, / černý, hubený, vyschlý, malý / a svraštělý jako staré jablko.
Maurice-Godard-Decrais, / nesmělý a upřímný, / který hýká jako osel; / syn prefekta — toleruje se.
Je nevinný a ctnostný, / jeho zadek napodobuje / klikaté záhyby / Hippolytovy hydry.
Ale již Andriot / na něj hledí jako dobrý otec / a z toho malého hlupáka / udělá velkého, doufám.
Přejděme nyní / k slavnému kastelánu, / mladíku fantasknímu, / v čele těch buranů.
Jeho sladké jméno je Emile, / je růžový jako růže, / ten milý hlupák, / který myslí jen na svou pózu.
[Jeden řádek přeškrtnut]
Když sestupuje z Věže / mezi Saëtonem a Galulou, / berou ho za Amora — / oh là là!
phil. Tryphodore