Úterý 17. srpna 1875

Zdálo se mi o Frondě. Právě jsem vstoupila do služeb Anny Rakouské! Nedůvěřovala mi, ale já jsem ji vedla uprostřed vzbouřeného lidu a křičela: „Ať žije královna!" a lid za mnou křičel: „Ať žije královna!" Vracíme se do paláce a po žebříku přiloženém k oknu začíná vstupovat celý lid; bojíme se, že palác spadne, a v tu chvíli vidím zlatý kočár zapřažený nádherným koňmi a říká se, že to vše je jen komedie a kočár i koně jsou z divadla. Pak jsem na scéně, tančí se balet.
A nakonec vidím Giroflovu tvář zcela zřetelně, a na závěr prochází Fiouloulou a zdraví mě se svým obvyklým úsměvem.
Ty koupele o čtyřiadvaceti stupních Réaumura jsou pro mě příliš horké. Už si je brát nebudu. Je tu tak horko, zvlášť dnes.
Nudím se a stěžuji. Kolem páté jdu na procházku s Mačeňkou, ale v těch krásných alejích nepotkáme než dvě a půl Němky.
Kdyby se dal utvořit bataklán, dalo by se tu žít celkem klidně, ale samy!
Máma měla znovu záchvat, vyvolaný dopisem z Ruska. Paul se chce dobrovolně stát vojákem. Zankovští ho k tomu tlačí — zamiloval se do mladší dcery, která se chová špatně. Matka, osoba velmi zkažená, vyhrává v kartách — vyhrává vždy — a dcera jí shání mladé chlapce k oškubání. Před Paulem měly jednoho z našich sousedů, jakéhosi pana Doublanského.
Bratr té krásky je strašný ničema. Celá ta klika se zmocnila nešťastného Baškirceva, který se stává vojákem, aby byl ve stejném pluku jako bratr své krásky.
Ale Alexandre tomu chce zabránit.

Poznámky

Pozn. red.: 24 stupňů Réaumura odpovídá 30 stupňům Celsia.