Pondělí 9. listopadu 1874

Zdá se mi, že Dina zaslechla, jak jsem vyprávěla o její hlouposti, neboť zatím se nic neděje a co by se mohlo dít? Je spokojená a mlčí. Howardovy u nás strávily hodinu a tři čtvrtě a dnes se mi zdály trochu jako dříve.
Nina a Pâris přijíždějí kolem čtvrté a odjíždějí v osm, máma byla na večeři u Pelikanů.
Vyšla jsem ven jen na půl hodiny.
Nudné dny, věru!
Celou noc se mi zdálo o knížatech Ipsilanim a Wittgensteinovi, myslela jsem, že je potkám na ulici, ale nic, místo nich velký a nádherný Maurice Gros, věčně visící někomu na paži.
Smutné Nice!
Ach! Zapomínám, Moreno s ženou a dětmi je v Monte Carlu a zítra přijede do Nice.
Ten blázen Makaroff pod ochranou táty, příčí se mi nazývat ho tátou, tolik mu mám za zlé, přestože uznávám jeho slabomyslnost, tropí drzosti a křičí u stolu, odešla jsem, abych skryla své rozhořčení a dokonce svůj hněv.