Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek 9. října 1874

(Šedé šaty, účes, vlasy spletené a upevněné malým hřebínkem, ostendský klobouk, dobře.)
Nasedám s tetou do kočáru a jedeme po Nice, k Adéovi pro volánky, k několika čalouníkům hledat kretón pro pokoj Diny, k Viscontimu, kde jsem si předplatila Morning Post, neboť uplynulo deset měsíců od svatby vévody z Hamiltonu a ty noviny se zajímají o všechno. Koupila jsem „Ženy z Bible" a díla Byrona a Shakespeara a „Dona Quijota", kterého jsem ještě nečetla. Pak jsme byly u Laussela, který mi dává stejné hodiny jako loni.
Zítra si udělám plán studií a v pondělí si zavolám všechny ty dareby profesory, abych stanovila jejich dny a hodiny.
Viděly jsme malou Skariatinovnu a několik Nicanů: Jeanne a několik dalších zdejších vlastníků.
Zapomněla jsem na šedý bataklán ve slaměných kloboucích, Zasedský, ten černý Rodionoff a jiné špinavce, kteří jsou všichni a vždy v šedém a neměnně se prochází, hůlku v rukou složených za zády, někteří nosí skřipec a vždy vypadají, jako by rokovali o státních záležitostech.
Pozvaly jsme Biasiniho, aby přišel zítra se zámečníkem, neboť už je načase objednat mříž, naše vila připomíná Štrasburk po bombardování, ty kameny ze zbořených teras a ta díra [Škrtnuto: v ro] sloužící za vchod mají žalostný efekt.
Scházím na čaj a mluvíme o Dumasovi otci, Georges, Paul a já vzpomínáme na Mušketýry a jeho Ludvíka XIV. atd. Nenáviděla jsem Dumase otce, protože jsem četla některá díla syna, ale teď ho mám ráda.
Teta je každý večer u mého ukládání ke spánku a sedí na bedně (neboť nábytek u mě není) zatímco píšu, dívá se, jak si lehám, políbí mě, pečlivě prohlédne moskytiéru, abych nebyla poštípána, políbí mě, zhasne svíčky a odejde.