Neděle 2. srpna 1874

Jdeme se dívat, jak hodní lidé vycházejí z kostela. Gericke se zastaví nedaleko nás a dívá se jako my; je ubohý — zblízka hodně získá, z dálky nemá jistý postoj, nemá sebedůvěru. Nikdy se na něj nedívám, ani když zdraví; po pravdě řečeno mě zajímá jen průměrně. Jsem v bílém, vypadám nepatrně lépe než včera, ale jen na okamžik. Máma chce navštívit hraběnku Merjeewskou, procházíme proto alejí des Sept heures; nezůstáváme dlouho.
U hudby nás přichází oslovit Wheelwright se svým nádherným chrtem; zítra závodí.
Moc bych chtěla jet na koně na dostihy, ale nemám s kým; srdce řeklo mladíkovi, aby odjel, a dnes má obličej oběšence. Vcházíme do Orange, když hrabě říká:
— Tak co, slečno, odjíždím dnes jako jsem odjížděl do Bruselu?
— Jak jste odjížděl do Bruselu? Nevzpomínám si.
— Ach, nevzpomínáte si?
— Ne, opravdu; mám paměť takovou... víte.
Opakoval má slova po mně. Večeře byla špatná. Večer strávím u sebe a uléhám v jedenáct, to je mnohem lepší.
Chci se dát do pořádku, jsem tak ošklivá.