Neděle 5. července 1874

Procházka, kterou jsem podnikla k Annette et Lubin, mě okouzlila — dozvěděla jsem se tam mnoho krásného o lidské povaze.
Stoupaly jsme nahoru — já, Paul, Eristoffová, Body, hrabě — Dinu jsme nechali dole s Basilévitchovou. Během výstupu mi kněžna Eristoffová [Škrtnuto: vyprávěla o] pomlouvala Basilévitchovou a mluvila o ní jako o té Basilévitchové.
Pan Body zase pomlouval pana de Neufarge. Na kopci jsme pily kozí mléko. Houpaly jsme se na houpačkách, což mě přivedlo na myšlenku, že jednu takovou potřebujeme i doma, a kolotoč také. Kolotoč atd. v bílých šatech by vypadal rozkošně, člověk létá jako motýl.
Tu se najednou objeví Basilévitchová, její manžel, děti a Dina.
Zůstaneme ještě chvíli, pak sestupujeme. Já s Basilévitchovou, která cestou dolů [Škrtnuto: mluvila] pomlouvala kněžnu Eristoffovou, stejně jako ona ji.
Nepochybně se nic vážného neřeklo.
Na aleji potkáváme mámu — je to její první vycházka po třídenní nemoci.
U Pouhonu jdeme s Dinou na [Škrtnuto: obchůzku] procházku, poté co jsme se povinně napily; de Neufarge nás doprovází. Nu a během této procházky bylo na něm, aby pomlouval Bodyho — Body prý byl lichvář; říkal to a zároveň tvrdil, že on sám nezačal, že začala Basilévitchová, že on neříká nic atd.
De Neufarge je muž [Škrtnuto: jak se] ze společnosti, bezvadně oblečený, vypadá jako módní obrázek (což je podle mě dobře), ale mluví příliš.
Snad si myslel, že nerozumíme, nebo spíš chtěl, abychom si myslely, že on si myslí, že nerozumíme. Řekl totiž jednu nebo dvě věci. Byly sice zahalené, to ano, ale málo — vždyť jsem jim rozuměla.
Všichni jsme obědvali v hotelu L'Europe. Napadlo mě, že bychom měli přibrat Angličana do našeho bataklánku. Ubohý bataklán bez hlavy — já jsem ta malá hlavička, ale netroufám si. Co mohu dělat v patnácti letech, co vymyslet, kam mohu své lidi v patnácti letech vést? Mohu všechno, a netroufám si nic. Nedokážu oživit společnost.
Ach, kdybych byla vdaná paní, to bychom se bavili! Dnes taková procházka, zítra piknik, pak večírek u mě, potom bychom tancovali v tom kruhu obklopeném stromy na konci aleje, pak na koni, na oslu atd. atd.
Člověk by se musel bavit i takhle ubohými věcmi, když je v takovém mizerném místě.
Ten Angličan nemluví francouzsky, což mu dodává výraz naivní blaženosti. V Anglii je důstojník, Skot; jedna z jeho sester je vysoká a krásná blondýna.
Po obědě řídím kočár tažený dvěma koňmi. Máma, Dina a Paul (šedé šaty) — jedeme se rozloučit s Gambartem, aniž bychom vystoupily. Najde si nás u muziky — dnes je zahájení divadelní sezóny. Když... přestalo být světlo, ale ještě nebyla tma, seděly jsme s Basilévitchovou pod stromem, prochází kolem Macainne a já říkám mámě:
Mami, musíme ho přibrat do našeho bataklánku, takhle to nejde.
Chceš, zastavím ho?
– Ne.
– Pojďte sem, pane, a posaďte se, řekla znenadání Basilévitchová; přiblížil se a dali se do řeči. Musela jsem mu překládat za Basilévitchovou přehnané komplimenty — že je ten nejhezčí muž, že se kvůli němu v sobotu nastrojila, že jeho sestra je krásná, ale on ještě víc.
– Jsem ostýchavý, řekl naivně a spokojeně se smíchem; řekla jsem mu, že se stydím vám říkat takové věci, které by přivedly do rozpaků i mladou dámu.
Zatímco ostatní byli v divadle, zůstávám s Basilévitchovou a hrabětem; máma byla také v divadle.
Každý měl vylíčit svou povahu, ale nejdřív si každý musel nechat uhodnout povahu a vyslechnout své chyby a přednosti. Hrabě není hloupý, ale je mladý. Jeho mládí jsem mu přičítala jako vadu.
Tenhle rozhovor, plný jemnocitu a ducha, byl velmi příjemný.
Vracíme se společně, Mersh, jeden Belgičan, nás doprovází jako ostatní.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „Come here Sir, and sit down."
Pozn. překl.: V originále anglicky: „I am bashful."
Pozn. překl.: V originále anglicky: „I am ashamed to tell you such things sufficient to render bashful a young lady."