Deník Marie Bashkirtseff

Máma je velmi nervózní, vzlykala, nevědouc, kam pojedeme, když jí navrhovali Vichy, odpovídala vzteklým odmítnutím, a teď, když jsme ve Spa, a dokonce i nějakou dobu předtím, než jsme přijely, plakala, smála se, říkala, že Spa je díra, že tu nikdo není, že je to na konci světa. Názor, který zatím plně sdílím. Doopravdy jsem zatím nikoho neviděla, jen pár pánů, pravda je, že pršelo, a od rána se počasí změnilo čtyřikrát, teď je tu pátá změna s deštěm – a! ani nemám čas to napsat, už se objevuje slunce, a po dešti ani vidu ani slechu.

Maman est très énervée, elle a pleuré à sanglots ne sachant où nous irions, lorsqu'on lui proposait Vichy elle répondait par une négation furieuse, et maintenant que nous sommes à Spa et même quelque temps avant d'y arriver elle pleura, rit, disant que Spa était un trou, qu'il n'y a personne, que c'est au bout du monde. Opinion que je partage entièrement jusqu'à présent. En vérité jusqu'à présent je n'ai vu personne, quelques messieurs seulement, il est vrai qu'il pleuvait, et depuis ce matin le temps a changé quatre fois, en ce moment il y a un cinquième changement de pluie; et ! je n'ai pas le temps de l'écrire que le soleil apparaît et plus de pluie.

Opouštěla jsem Paříž s citelnými lítostmi, miluji Paříž samu o sobě – když jsme projížděly náměstím Grand Opéra, viděla jsem střechy domů a okna horních pater pozlacené paprsky zapadajícího slunce, bylo to tak krásné, se všemi těmi lidmi, kteří se tam hemží, že jsem se dala do zpěvu, abych potlačila své vzrušení – hluk omnibusu byl ohlušující, mohla jsem křičet. Je škoda, že člověk musí opustit to, co miluje, žije se jen jednou a život je tak krátký. Cestou jsem si vzpomněla na všechny ty lidi, které znám a které neznám – no, je to možná hloupé, ale bylo to, jako bych opouštěla přátele. Lambertye, Rothschild, Wittgenstein, Chimay, Tichkevitch a dokonce tlustý Fritz Meyer – tohle jsou moji přátelé. Ovšem dva z nich jsou velmi plaší a nemohu je tak nazývat. Lituji Paříže (prohlížím se v zrcadle, zatímco píšu, nespala jsem dnes v noci ani půl hodiny a podivuhodně jsem zkrásněla)

J'ai quitté Paris avec des regrets sensibles, j'aime Paris pour lui-même, en passant par la place du Grand Opéra je voyais les toits des maisons et les vitres des étages supérieurs dorés par les rayons du soleil couchant, c'était si beau, avec tout ce monde qui y fourmille que je me mis à chanter pour comprimer mon émotion, le bruit de l'omnibus était assourdissant, je pouvais crier. C'est dommage qu'on soit obligé de quitter ce qu'on aime, on ne vit qu'une fois et la vie est si courte. Tout en allant je me suis souvenue de tout ce monde que je connais et que je ne connais pas; eh bien ! c'est peut-être bête mais c'était comme si je quittais des amis. Lambertye, Rothschild, Wittgenstein, Chimay, Tichkevitch et même le gros Fritz Meyer; voilà mes amis. Cependant deux d'entre eux sont très farouches et je ne peux les appeler ainsi. Je regrette Paris (je me mire tout en écrivant, je n'ai pas dormi une demi-heure cette nuit et je suis singulièrement embellie). Je suis sortie avec Paul, j'ai acheté un collier à Prater et été dans divers magasins avant de partir. Je ne pourrai pas assez dire adieu à cette ville sublime. Et que suis-je ici, rien; qui vois-je ?, personne. Et cependant j'aime Paris. Je tâcherai de l'habiter un jour si Dieu le voudra bien permettre. Qu'en dirai-je alors ?

Tato malá lotra Berthe lhala nebo si vymyslela, že přijede vévoda z Hamiltonu. Budu mu od nynějška říkat Hamilton pozpátku, což dává Notlimah, což zní jako jméno indického božstva. Cestuju ve svých šatech z New Scotland1 a malém černém klobouku. Všechno mi tak sluší, že to bylo hezké.

Cette petite canaille [de] Berthe a menti ou inventé que le duc de Hamilton viendrait. Je dirai dorénavant Hamilton inversé ce qui fait *Notlimah* qui a l'air d'un nom de divinité indienne. Je voyage avec ma robe de New Scotland et le petit chapeau noir. Je porte si bien tout, que c'était joli.

[Od tohoto místa až do předposlední stránky sešitu je deník psán na papíře s iniciálou M v záhlaví]
V čekárně vstoupil jeden pán a máma při pohledu na něj řekla: Támhle je pán. Už jsem si ho všimla ve velkém sále, protože nesmírně připomíná Notlimaha, velmi dobře oblečený a s dobrými způsoby, zkrátka se mu velice podobal. Ale takové tváře jsou zlé a bojím se takového výrazu fyziognomie. Ten pohrdavý a posměšný pohled, ten chvějící se ret, jak by řekl A. Dumas, ty šedé oči a ty způsoby živé, lehké a zároveň důstojné, to všechno mě zastrašuje a nahání mi strach:

Dans la salle d'attente, un monsieur entra et maman dit en l'apercevant: *Voilà un homme bien*. Je l'avais remarqué encore dans la grande salle parce qu'il rappelle énormément Notlimah, très bien mis et de bonnes manières, enfin il lui ressemblait, beaucoup. Mais ces figures-là sont méchantes et je crains une telle expression de physionomie. Cet air dédaigneux et railleur, cette lèvre frémissante, comme dirait A. Dumas, ces yeux gris et ces manières vives, légères et imposantes en même temps, tout cela m'intimide et me fait peur:

[Marie vytrhla a odstranila spodní část listu, pak pokračovala v deníku na rubu]
Vévoda z Hamiltonu se mi vrací do paměti v nejmenších podrobnostech. Když vstoupí někam, rozsvítí to místo, nekráčí, ale jako by letěl, ale letěl tak klidně, tak ušlechtile a zároveň tak důstojně. Jeho mírně skloněný nos a ústa mu dodávají pohrdavý a [Škrtnuto: ztuhlý] hrdý výraz smíchaný se [Škrtnuto: hrdostí a] zlobou, dokonce krutostí. [Škrtnuto: To jsou] Malé šedé oči k tomu všemu dodávají posměšný výraz.

Le duc de Hamilton me revient à la mémoire dans ses moindres détails. Lorsqu'il entre dans un endroit, il l'éclaire, il ne marche pas mais il a l'air de voler, mais voler d'une manière si calme, si noble et si imposante à la fois. Son nez légèrement incliné et sa bouche lui donnent un air dédaigneux et [Rayé: raide] fier mêlé de [Rayé: fierté et de] méchanceté, de cruauté même. [Rayé: Ce sont] Des petits yeux gris ajoutent à tout cela une expression railleuse.

„Má ve své chůzi něco z lehké majestátnosti boha." Zkrátka celá jeho osoba tak ušlechtilá, jeho gesto tak velkolepé a zároveň tak nafoukaně dobrácké, jeho vznešené chování, které ho neopouští ani když si hvízdá, dělají z tohoto muže nejodpornějšího, nejodpudivějšího a zároveň nejrozkošnějšího a nejpřitažlivějšího [Škrtnuto: kterého jsem] člověka na světě. Odpudivý je to správné slovo, protože když jsem ho viděla zblízka při střílení holubů, spatřila jsem vzápětí všechny ty manýry a všechny ty výstřednosti, o kterých jsem se pokusila dát představu. Můj první dojem byl, že má zlou tvář, a bála jsem se. Přesto ho však považuji za krásného jako poloboha. Apollon zpředu má v sobě něco z něj. Všichni, kdo budou chtít říct pravdu, řeknou, že mluvím pravdu, až na některé výrazy, které jsem možná přehnala.

"Il a dans sa démarche quelque chose de la légère majesté d'un dieu". Enfin toute sa personne si noble, son geste si grand et si fat et bon enfant en même temps, son grand air qui même lorsqu'il siffle ne le quitte pas font de cet homme l'homme le plus détestable, le plus repoussant et le plus adorable et attrayant [Rayé: que j'ai] du monde. Repoussant est le mot, car en le voyant de près au Tir au pigeons, je vis à l'instant même tous ces airs et toutes ces manies dont j'ai essayé de donner une idée. Ma première impression fut qu'il avait une figure méchante et j'eus peur. Mais je le trouve néanmoins beau comme un demi-dieu. Apollon en face a quelque chose de lui. Tous ceux qui voudront dire la vérité diront que je dis vrai, sauf quelques expressions que j'ai exagérées peut-être.

Pršelo, my, to jest já, Dina a Paul, jsme šly navštívit město (nepromokavý plášť1 a kapuce). Ti, kdo nás viděli, se na nás dívali.

Il pleuvait, nous, moi, Dina et Paul allâmes visiter la ville (waterproof et capuchon). Ceux qui nous ont vus nous ont regardés.

Máma je nemocná, hodně trpí.

Maman est malade, souffre beaucoup.

Další z těch záchvatů nervů – chvěla jsem se při každém jejím zasténání silnějším než ostatní. Díky Bohu a Walitskému krize pominula a vyvázla jen tím, že musí zůstat na lůžku. Celou tu noc jsem nezamhouřila oko, nebo přesněji, spala jsem půl hodiny, získala jsem tedy den ve svém životě, tato noc byla pro mě dnem. Večeřely jsme v půl páté a kolem páté hodiny, zatímco jsem četla na lehátku, usnula jsem jako miminko. Probudila jsem se o hodinu a půl později v domnění, že je už další den, a přistihla jsem se, jak stojím uprostřed pokoje a pronáším nesouvislé řeči, ptajíc se, jestli už je den – stále jsem ještě snila.

Encore une de ces attaques de nerfs, je frissonnais à chacun de ses gémissements plus forts que les autres. Grâce à Dieu et à Walitsky la crise passa et elle en est quitte pour garder le lit. Je ne fermai pas l'œil toute cette nuit ou plus juste, j'ai dormi une demi-heure, j'ai donc gagné un jour dans ma vie, cette nuit fut un jour pour moi. Nous avons dîné à quatre heures et demie et vers cinq heures tout en lisant sur une longue chaise je m'endormis comme un bébé. Je me réveillai une heure et demie après croyant que je suis au lendemain et je me surpris debout au milieu de la chambre prononçant des paroles incohérentes, demandant s'il est jour déjà, je révais encore.

Zdá se mi, že uplynuly dva dny, protože poté, co jsem si zdřímla, jsem měla hlad.

Il me semble que deux jours sont passés, car après ce somme j'eus faim.

Máma je proti Spa, co budeme dělat? Udělejme nejprve průzkum místa, zorientujme se a uvidíme.

Maman est contre Spa, qu'allons-nous faire ? Faisons d'abord une reconnaisance du lieu, orientons-nous et on verra.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „New Scotland" — pravděpodobně název látky skotského typu (tartanová nebo podobná tkanina), v souvislosti s Hamiltonovým skotským titulem.
Pozn. překl.: V originále anglicky: „waterproof" — nepromokavý plášť, pláštěnka.