❦

Úterý 9. června 1874

Jáhen už je tu, ten se vnutil, aby šel poslouchat mši. Ten ubohý kněz je opilý sám sebou; dává si vzezření rozmazleného dítěte, toho nejrozkošnějšího na světě, a s tím vším je jednou z nejúnavnějších bytostí, jaké jsem kdy potkala. Často na sebe dokonce zapomíná, například posílá Paula, aby mu koupil cigarety. Zrudla jsem desetkrát hněvem.

Le diacre est déjà ici, il **s'est imposé** pour aller entendre la messe. Ce misérable prêtre est enivré de lui-même; il prend des airs d'enfant gâté, de tout ce qu'il y a de plus adorable au monde et avec cela est un des êtres les plus fastidieux que j'ai jamais rencontré. Il s'oublie même souvent, par exemple, il envoie Paul lui acheter des cigarettes. J'ai rougi dix fois de colère.

Ten ubožák jáhen, v „dehtovaných" botách! Jsme všechny připravené v půl druhé.

Ce *diacre* miser, avec des bottes 'goudronnées* ! Nous sommes toutes prêtes à une heure et demie.

Myslím (bílé šaty Worth, vlasy vlající, docela dobře, myslím), že jsem poprvé nepřišla pozdě. Publikum je velmi smíšené, příliš smíšené; neviděla jsem křesťanskou tvář kromě Vigierové, která je rozkošně nalíčená.

Je crois (robe blanche Worth, cheveux flottants, pas mal, je crois) que pour la première fois je n'étais pas en retard. Le public est fort mélangé, trop mélangé; je ne vis pas une face chrétienne exceptée la Vigier qui est peinte à ravir.

Co řeknu, ubohá malá neznalkyně, o mši requiem? Necítím se dost silná na kritiku. Je to velmi krásné, nesmírně krásné, obdivuhodné, ale mohlo to být ještě krásnější. Chtěla bych to slyšet ještě několikrát, tak vážná hudební skladba se nepochopí a neposoudí najednou. Je tam několik pasáží, které mi unikly a které teprve teď nalézám.

Que dirai-je pauvre petite ignorante, de la messe de requiem ? Je ne me sens pas de force pour critiquer. C'est très beau, extrêmement beau, admirable, mais cela aurait pu être encore plus beau. Je voudrais l'entendre encore plusieurs fois, une pièce de musique aussi sérieuse, ne se comprend et ne se juge pas en une fois. Il y a plusieurs passages qui m'échappèrent et que je retrouve seulement maintenant.

Verdi byl při vstupu přivítán zběsilým potleskem. To mě vzrušuje jako dostihy (ani jedna snesitelná tvář ve sboru). Pozorně jsem poslouchala Woldmannovou a Stoltzovou, protože se ví, že jsem kdysi měla jisté nároky. Skoro rok už můj hlas cestuje jako „Tři mušketýři", ale myslím, že se v tuto chvíli začíná vracet. Stoltzová vynakládá příliš velké úsilí na zpívání, vypadá, jako by orala zemi, a ne zpívala.

Verdi en entrant fut accueilli par des applaudissements frénétiques. Cela m'excite comme les courses (pas une face passable dans le chœur). J'écoutais attentivement la Woldmann et la Stoltz car on sait que jadis j'eus quelques prétentions. Depuis presque un an ma voix fait des voyages comme "Les trois mousquetaires", mais je crois qu'en ce moment elle commence à revenir. La Stoltz fait de trop grands efforts pour chanter, elle a l'air de labourer la terre et non de chanter.

Je to památné dopoledne, možná se jednou budu moci chlubit, že jsem poprvé slyšela v Paříži zpívat tuto mši od Verdiho. Bylo nesmírné horko a jakmile jsme se vrátily, svlékáme se.¹ Telegram. Co to je? Tisíc franků, které posílá teta, je to přece jen něco, když člověk nemá příliš „Requiem... requiem... Requiem eterno"!! Máma se dívala z okna, pak se otočila: „Kdybychom jely do Boisu." Chystala jsem se to navrhnout.

C'est une mémorable matinée, peut-être pourrai-je me vanter un jour d'avoir entendu la première fois à Paris chanter cette messe de Verdi. Il faisait une chaleur excessive et aussitôt rentrées nous nous *spogliamo.* Un télégramme. Qu'est-ce ? Mille francs qu'envoie ma tante, c'est tout de même quelque chose quand on n'a pas trop "Requiem... requiem... Requiem eterno" !! Maman regardait par la fenêtre puis se tournant: "Si nous allions au Bois". J'allais le proposer.

Jedeme tam tedy. Jsem v tuto chvíli hezká, mám na sobě máminy šaty z bílého mušelínu, sluší mi, ve voze délka není patrná, můj slaměný klobouk, vlasy napůl vytočené, nějaké krátké kadeře na šíji (přirozené). Jsem spokojená se svou osobou – a tetě velmi vděčná.

Nous y allons donc. Je suis jolie en ce moment, je mets la robe de mousseline blanche à maman, elle me va bien, en voiture la longueur ne paraît pas, mon chapeau paille, cheveux demi retroussés, quelque boucles courtes sur la nuque (naturelles). Je suis contente de ma personne, très contente à ma tante.

Ale v Boisu se chovám jako hlupačka, jakmile přijdeme k postu pěších myslivců, ďábel mě postrčí, otočím se, spatřím Feduse nebo jen jeho šedý klobouk, a začínám rudnout víc hněvem, že rudnu, než něčím jiným. Abych neviděla tu tvář, otáčím oči stranou:

Mais au Bois je me conduis comme une sotte, aussitôt arrivées à la hauteur du poste des chasseurs à pied, le diable me pousse, je me tourne, j'aperçois Fedus ou seulement son chapeau gris, et je commence à rougir plus de colère, que je rougis que d'autre chose. Pour ne pas voir cette face je tourne les yeux de côté:

– Vidíš, mámo, jak rudnu, jaká hrůza.

- *Tu vois, maman, voilà que je rougis*, quelle horreur.

– Ano, ještě jak, a dívá se na tebe zároveň.

- *Oui encore et comment, et il te regarde en même temps*.

Je to k vzteku! Také si slibuju pomstu při příští procházce. Potkáváme kněžnu Souvoroffovou,

C'est exaspérant ! Aussi je me promets une revanche à la prochaine promenade. Nous rencontrons la princesse Souvoroff,

Poznámky

Pozn. překl.: V originále italsky: „spogliamo" – svlékáme se. ↩

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam