❦
Čtvrtek, 29. ledna 1874
Jeudi, 29 janvier 1874
Netrpělivě jsem čekala na toho Augusta, konečně přijde, strašlivě mi ztýrá vlasy, myslela jsem, že je už nikdy nerozčešu, změní mi dvakrát účes, jeden šerednější než druhý. Opravdu mi připadá, že to dělá schválně. Učešu se sama, má hlava je celá ztrýzněná, ta nešťastnice. Teprve ve čtyři vycházíme (hnědé šaty, napůl rozpuštěné zlaté vlasy, sluší). Hudba je u konce, ale ještě je tam pár lidí. Den je šedý, ale pěkný a chladný.
J’attendais avec impatience cet Auguste, enfin il vient, me maltraite les cheveux terriblement, j’ai cru que je ne les pourrais plus débrouiller, me change deux coiffures, l’une plus difforme que l’autre. Vraiment il me semble que c’est exprès. Je me coiffe moi-même, ma tête est très tourmentée, la malheureuse. A quatre heures seulement nous sortons (robe brune, les cheveux demi-pendants dorés, bien). La musique est finie, mais il y a encore quelque monde. La journée est grise mais belle et froide.
Myslím, že mezi zamilovanou Le Bec a hrabětem de Lambertye je něco vážného, jsou pořád spolu. Copak jsem tak směšná, můj Bože! Le Bec jako by Lambertyemu se smíchem řekla:
Je crois qu’il y a quelque chose de sérieux entre le Bec amoureux et le comte de Lambertye, ils sont toujours ensemble. Suis-je si risible mon Dieu ! Le Bec a eu l’air de dire à Lambertye en riant,
„Tady je, tady je, podívejte se.“
- La voilà, la voilà, regardez.
To mě zlobí. Necháváme tetu na nádraží a jedeme k Filimonoffovým. Celá rodina je pohromadě, otec, matka, obě dcery a pan Potemkine. Mluvím o karnevalu a nemlčím; sama vím, jak je nepříjemný a trapný člověk, kterého sotva známe a který nemluví. Jsou dost milí.
Cela me fâche. Nous laissons ma tante à la gare et allons chez les Filimonoff. Toute la famille est réunie, le père, la mère, les deux filles et M. Potemkine. Je parle du carnaval et je ne me tais pas; je sais par moi-même combien est désagréable et embarrassante une personne qu’on connaît à peine, qui ne parle pas. Ils sont assez agréables.
Nudím se. Nemyslím, že by vévoda z Hamiltonu přijel do Nice, jsou v Káhiře. Příští zimu trávíme v Káhiře, ale už tam nebude žádný Hamilton, jezdil tam jako do Nice, a Collignon říkala, že je vyvrženec ze společnosti, že trávil čas s oslíkáři. Právě proto ho zbožňuji. A co se toho vyvrženectví týče, říkala jsem už tehdy, že mu stačí jediný krok, aby mu celá ta společnost ležela u nohou. Bavil se jako správný chlapík. Měl pravdu. Nedokážu vyjádřit nekonečný smutek, který mě zahaluje při vzpomínce na něj. Zvláště když ho zahlédnu, na okamžik se mi zatají dech.
Je m’ennuie. Je ne pense pas que le duc de Hamilton vienne à Nice, ils sont au Caire. L’hiver prochain nous passons au Caire, mais il n’y aura plus de Hamilton, il y allait comme à Nice et la Collignon a dit que c’est un rejeté de la société, qu’il passait son temps avec les âniers. C’est pour cela que je l’adore. Quant à être rejeté, je l’ai dit encore alors, qu’il n’a qu’un pas à faire pour mettre toute cette société à ses pieds. Il s’amusait en bon garçon. Il avait raison. Je ne puis exprimer la tristesse infinie qui m’enveloppe à son souvenir. Surtout si je le vois, je deviens essouflée pour un instant.
Ten hloupý sňatek mi obrátil celý život naruby a jsem se vším nespokojená. Nemám už opěrný bod, z něhož jsem mohla obhlédnout celou svou budoucnost.
Par ce stupide mariage toute ma vie est bouleversée et je suis mécontente de tout. Je n’ai plus de point d’appui d’où je pouvais considérer tout mon avenir.