❦
Úterý 9. prosince 1873
Mardi 9 décembre 1873
Zítra!
Demain !
Usnula jsem včera asi v jedenáct a vstávám v půl šesté. Jsem svěžejší, ale jedno vidím: místo záchvatu zoufalství, zuřivosti se bolest jemně rozlévá po mé existenci, už nemám ty útoky pláče a zoufalství, ale zklidňuji se, už se nepřistihnu, jak skáču nebo běhám, nebo se usmívám na to, co si myslím, pohyby mám čím dál línější, lhostejnější, často neslyším, co mi říkají, protože myšlenkami jsem daleko. Vycházím, abych vyšla, jsem chladná, dokonce ke svému „Derby“, na kterého se sotva dívám. Dřív mě sebemenší věc rozohnila, zajímala, přicházela jsem vyprávět, co jsem viděla, ptát se, co a koho jsme viděli, mluvit bez přestání a nedořekávat slova, zkrátka mít stálý úsměv na rtech, být živá, dokonce ztřeštěná. Zkrátka být dítětem bez starostí, plným naděje, důvěřivým, milujícím všechny, nevěřícím ve zlo, a šťastným, šťastným jako štěstí. Jistá, že mě čeká jen štěstí, že velkou otázkou je čas, ale že to, co chci, neomylně přijde.
Je m’endormis hier à onze heures à peu près et je me lève à cinq heures et demie. Je suis plus fraîche, mais je vois une chose, c’est que au lieu d’un fit de désespoir, de rage, la douleur se répand doucement sur mon existence, je n’ai plus de ces attaques de larmes et de désespoir, mais je deviens calme, je ne me surprends plus sautant ou courant, ou souriant à ce que je pense, mes mouvements deviennent paresseux, indifférents, je n’entends pas souvent ce qu’on me dit car mes pensées sont loin. Je sors pour sortir, je suis froide, même pour mon « Derby » que je regarde à peine. Avant la moindre des choses m’échauffait, m’intéressait, je venais raconter ce que j’ai vu, demander quoi et qui on a vu, parler sans m’arrêter, sans finir les paroles, enfin avoir un sourire constant sur les lèvres, être vive, étourdie même. Enfin être une enfant sans soucis, pleine d’espoir, confiante, aimant tout le monde, ne croyant pas au mal, et heureuse, heureuse comme le bonheur. Certaine que le bonheur seul m’attendait, que la grande question c’est le temps, mais que ce que je veux arrivera, infailliblement.
Teď jsem lhostejná, vážná; směji se, ale jen ve společnosti nebo jen tak z legrace.
Maintenant, je suis indifférente, sérieuse; je ris, mais en société ou pour rire seulement.
Mám žal, jsem více ženou.
J’ai un chagrin, je suis plus femme.
Ať si čert vezme být ženou! Je třeba žalu k tomu, aby se člověk formoval? Zklamání! Zlomená důvěra. Už si nejsem ničím jistá. Už nemohu říct, že člověk může dělat, co chce. To, co jsem měla hloupost vždycky říkat — a proč. Bůh mě potrestal. Co mě nejvíc mrzí, je, že už nejsem důvěřivá a sebejistá, ztratila jsem veselost, to je škoda.
Que le diable emporte, être femme ! Est-ce qu’il faut un chagrin pour former ? Une déception ! Une confiance brisée. Je ne suis plus sûre de rien. Je ne puis plus dire que l’on peut faire ce qu’on veut. Ce que j’ai eu la bêtise de dire toujours et pourquoi. Dieu m’a punie. Ce qui m’ennuie le plus, c’est que je ne suis plus confiante et assurée, j’ai perdu ma gaîté, c’est dommage.
Vyjíždíme v kočáře (hnědé šaty, moc sluší), pak se procházím s Hitchcockovou, Barter 1 jde s námi, trochu mě to mrzelo, protože kritizuji Boutowské, když jsou s chlapci, a nelíbilo by se mi, kdyby mě někdo viděl, jak se procházím s takovými prevíty. Odejde, když zdravím paní de Pierlay, která právě přijela. Je tam velmi dobrá ruská tlupa dam, velmi krásná jména; Woerman je s nimi. Chtěla jsem zůstat déle, ale pak jsem si řekla: proč? k čemu to je1? Budu potom jen nespokojená. Vracím se a sedám k piánu. Těchto čtrnáct dní jsem nepracovala dost. Jdu Dině docela klidně přečíst „Svatba vévody z Hamiltonu2“; když jsem jí řekla, že tam ten článek je, zeptala se mě, jestli při té příležitosti obětovali prasata a zabili holuby; „ale ne, naopak, je to velkolepé“, a čtu jí – „Ale oni jsou tam hrozně milí“ – říká k těm darům a oslavám3. Ale bylo to okouzlující, když jsem to ukázala princezně, chytila se komicky za srdce a napůl se smíchem řekla:
Nous sortons en voiture (robe brune, très bien) puis je marche avec Hitchcock, Barter 1 marche avec nous, ça me chiffonnait un peu car je critique les Boutowsky lorsqu’elles sont avec des garçons, et je n’aimerais pas qu’on me vit moi, me promenant avec des saligauds. Il s’en va lorsque je dis bonjour à Mme de Pierlay, qui vient d’arriver. Il y a un très bon bataclan russe de dames, de très beaux noms; Woerman est avec eux. Je voulais rester plus longtemps, mais me disant ensuite: pourquoi ? quel is the use of it ? je serai seulement mécontente après. Je rentre et me mets juste au piano. Je n’ai pas assez travaillé ces deux semaines. Je vais lire à Dina « The marriage of the duke of Hamilton “ assez calmement lorsque je lui ai dit qu’il y a cet article; elle me demanda si l’on a immolé des cochons et tué des pigeons à cette occasion; “mais non, au contraire, c’est magnifique”, et je lui lis - Mais ils sont très aimables, là-bas -dit-elle à propos des cadeaux et des rejoicings. Mais ce fut charmant lorsque je l’ai montré à la princesse, elle se prit comiquement le cœur et dit demi riant:
„Ach! Moussio, je to opravdu, jako kdyby mi odňali snoubence.“
- Ah ! Moussia, c’est vraiment comme s’ils m’avaient enlevé un fiancé.
Začne číst a cítí totéž, co jsem cítila já při všech těch oslavách, těch přehlídkách, těch triumfech, u plesu říká:
Elle se met à lire et sent la même chose que j’ai senti à toutes ces fêtes, ces parades, ces triomphes, au bal elle dit :
„Ach, ten ples mohl být pro vás, mohl být celý pro vás. Pak: ‚Ach, ten opilecký netvor‘.“ Ach, princezno, jaká jste hrozná.
- Ah, ce bal aurait pu être pour vous, il aurait pu être tout pour vous. Puis: « Ah, ce monstre ivrogne ». Ah princesse que vous êtes terrible.
Když dočetla, řekla mi:
Ayant fini elle me dit:
„Ale nevím, jak vám říct, co cítím, je to tak... nemohu vyjádřit jak, do té míry, že jsem to četla podruhé4.“ Když dojde k darům pro „Lady Mary“ (opět mi ta Lady Mary dělá horečku), vydává výkřiky, kroutí hlavou a při čtení několikrát zakleje.
- Mais je ne sais pas comment vous dire ce que je sens, c’est tellement... je ne puis exprimer comment, au point que I read it a second time lorsqu’elle arriva aux cadeaux de « Lady Mary » (encore ce lady Mary me donne la fièvre), elle poussa des exclamations, hocha la tête et dit plusieurs jurons tout en lisant.
Dokonale rozumím tomu, co pro mě cítí. Hrála jsem na klavír, zatímco četla.
Je comprends parfaitement ce qu’elle sent pour moi. Je jouais au piano pendant qu’elle lisait.
Probudila ve mně závist a žárlivost. „To chápu,“ říká, „být vévodkyní, bohatou a to všechno, ale v Anglii, protože podívejte se na Itálii, podívejte se, jací jsou tam ubozí vévodové.“ Ten článek ji vzrušil a uchvátil, tak je pompézní, impozantní a velkolepý. V tomhle cítí a myslí úplně jako já (v jiném je trochu hloupoučká).
Elle réveilla en moi l’envie et la jalousie. « Ça je comprends, dit-elle, être duchesse, riche et tout cela, mais en Angleterre, car voyez en Italie, voyez quels misérables ducs ». Elle est excitée et transportée par cet article, tant c’est pompeux, imposant et magnifique. Elle sent et pense tout à fait comme moi, en ce point, (en d’autres, elle est un peu bébête).
Co na to mám říct! Nelze být rozzlobenější, závistivější a zklamanější než já! Nemluvím o své lásce, jsem příliš hrdá. Jsem zmatená a připadám si jako pes, který si kouše ocas, je mi sebe líto.
Que voulez-vous que je dise ! On ne peut pas être plus fâchée, envieuse et désappointée que moi ! Je ne parle pas de mon amour, je suis trop fière. Je suis confuse, et me fais l’effet d’un chien qui mord sa queue, je me fais pitié.
„Ano, pláču vzteky!
« Oui je pleure de rage !
„Vzteky a lítostí atd. (dcera Angot)
« De rage et de regret, etc. (fille Angot)
Protože ať se provdám třeba za ruského knížete nebo francouzského markýze, nic mimořádného to nebude.
Car j’ai beau épouser un prince russe ou un marquis français, ce ne sera rien d’extraordinaire.
Vložený list · annotation de Marie, 1875
[Poznámka z roku 1875: Především to nikdy nebude vévoda z Hamiltonu.]
[Annotation: 1875. Surtout ce ne sera jamais le duc de Hamilton.]
Nikdy to nebude jako v Anglii, ten luxus, ty obrovské velkoleposti, zvláště pevné. Ty nádhery, ta aristokracie, ty hrady, ty ušlechtilé ruiny. Především ve Skotsku! Ty staré legendární věže, ty sídla5 rodin po celá staletí a staletí. Ty starožitnosti — ne starožitnosti jako v Itálii, které bolí srdce, ale ušlechtilé, bohaté, luxusní, impozantní, které nutí srdce bušit a prsty mrznout. To je můj ráj, to je to, co si přeji, oč úpěnlivě prosím, oč žádám, co si přeji celou silou své ubohé a nekonečně velké duše! Za to bych dala všechno na světě! To, co zbožňuji! Pro co žiji, co je stvořeno pro mě a pro co jsem stvořena já. I kdyby se ženil ne on, ale někdo jiný, záviděla bych a zuřila bych stejně, ale když je to on, on, kterého miluji, o kterém jsem si — nevím jakým neodpustitelným šílenstvím — myslela, že je můj. Ale je to nad všechny výrazy, které existují! Všechny múzy a Apollón by nedokázali vyjádřit, co cítím. Cítím se — nevím jakým absurdním, šíleným, hloupým šílenstvím — okradená. Zlobím se na všechny. Jako kdyby mi brali to, co je mé, mé, a trhali mi to, okrádali mě, vraždili mě. Ale cítím, jak mi v hrdle stoupají slzy, dýchá se mi těžko, když ho najednou v duchu vidím, jak v kočáře projíždí jako šíp, když mi tak živě vyvstane před očima — myslím, že ho vidím, vidím, jak sedí, vidím záhyby jeho saka, kostkovitý vzor, jeho šíji, pohyb, který udělá, když se kočár rozjede, konečně jeho tvář, výraz ušlechtilý a majestátně mladý, svěží, silný, pohled živý, trochu posměšný. Ty přirozené způsoby, odvážné, domýšlivé6, bezstarostné7, když hvízdá, když mluví — zkrátka když ho vidím, nemohu popadnout dech, pero už nepíše, letí; necítím zemi pod nohama, jsem uchvácena, srdce se mi vzdouvá a slzy nejdřív ucítím v nose, pak mi zamlží oči, ústa se mi otevírají...
Ce ne sera jamais comme en Angleterre, ce luxe, ces immenses pompes, solides surtout. Ces magnificences, cette aristocratie. ces châteaux, ces nobles ruines. En Ecosse surtout ! Ces vieilles tours légendaires, ces seat des familles pendant des siècles et des siècles. Ces antiquités, non des antiquités comme en Italie, qui font mal au coeur, mais nobles, riches, luxueuses, imposantes, qui font battre le coeur et font les doigts se glacer. C’est mon paradis, c’est ce que je désire, ce que j’implore, ce que je supplie, ce que je désire de toute la force de mon âme misérable et grande à n’en plus finir ! C’est pourquoi je donnerais tout au monde ! Ce que j’adore ! Pourquoi je vis, ce qui est fait pour moi et pourquoi je suis faite. Même si ce n’était pas lui qui se mariait, un autre, j’envierais et je ragerais tout de même, mais lorsque c’est lui, lui que j’aime, que je croyais, je ne sais par quelle folie impardonnable à moi. Mais c’est au-dessus de toutes les expressions qui existent ! Toutes les muses et Apollon ne pourraient exprimer ce que je sens. Je me sens, je ne sais par quelle absurde, folle, stupide folie, volée. J’en veux à tous. Comme si on me prenait ce qui est à moi, à moi, et qu’on me l’arrache, qu’on me vole, qu’on m’assassine. Mais je sens monter dans ma gorge des larmes, ma respiration devient pénible, lorsque tout à coup je le vois, dans mon imagination, en voiture passant comme une flèche, lorsqu’il se présente si vivement à mes yeux, je crois le voir, je vois comme il est assis, je vois les plis de sa jaquette, les carreaux, sa nuque, le mouvement qu’il fait lorsque la voiture se met en mouvement, sa figure enfin, son expression noble et majestueusement jeune, fraîche, forte, son regard vif, moqueur un peu. Ces manières naturelles, hardies, fat, careless, lorsqu’il siffle, lorsqu’il parle, enfin lorsque je le vois, je suis essoufflée, la plume n’écrit plus, elle vole; je ne sens plus la terre, je suis emportée, mon coeur se gonfle et les larmes d’abord se font sentir dans le nez puis obscurcissent mes yeux, ma bouche s’ouvre...
Vložený list · annotation de Marie, 1875
[Poznámka z roku 1875: Ano, přesně to a cítím totéž i teď.]
[Annotation: 1875. Oui, c’est bien cela et je sens la même chose à présent.]
Zdá se mi, že mu nikdy nebudu moci neposlechnout — už jen jeho pohled člověka podmaní. Když jsem ho viděla poprvé a naposledy zblízka na střelnici, řekla jsem si, že to není Gioia, kdo ho drží, ale on, kdo drží Gioiu. Je to mladý muž, statný, energický, živý a panovačný8. Každé gesto je rozkoší.
Il me semble que jamais je ne pourrai lui désobéir, on se sent subjugué par son regard seulement. En le voyant pour la première et la dernière fois de près au tir je me suis dit, que ça n’est pas Gioia qui le tient, mais c’est lui qui tient Gioia. C’est un jeune homme, robuste, vigoureux, vif, et commanding. Chaque geste est un délice.
Má tvář krále, zdá se mi, že kdyby ho oblékli jako staré anglické krále nebo do skotského kroje, všichni by před ním poklekli.
Il a la figure d’un roi, il me semble que si on l’habillait comme les anciens rois anglais, ou en costume écossais tout le monde plierait le genou devant lui.
Nikdy nedokážu pořádně říct, co chci. Není to jeden z těch vzorových králů jako v Itálii s velkými pery na klobouku a plášti splývajícími dozadu, se spokojenými a nádherně banálními tvářemi. Je svěží, je Angličan!
Je ne puis jamais bien dire ce que je veux. Il n’est pas un de ces rois-modèles comme en Italie avec des grandes plumes au chapeau et des manteaux pendant derrière, avec des faces satisfaites et superbement banales. Il est frais, il est Anglais !
To je vše, co mohu říct, je Angličan. Je to ideál anglického vévody. Ten titul přímo zbožňuji, král pro mě vedle vévody nic není. Jsem šílená!
Voilà ce que je puis dire, il est Anglais. C’est l’idéal d’un duc anglais. J’ai une passion pour ce titre, roi n’est rien à côté de duc pour moi. Je suis folle !
Nač se takhle vzrušovat? Pro jaké štěstí! Jsem ale hloupá!
A quoi sert m’exciter ainsi ? Pour quel bonheur ! Suis-je assez bête !
Ale miluji ho. Děkuji Ti, můj Bože, žes mi dnes dovolil cítit a rozumět.
Mais je l’aime. Merci mon Dieu que tu m’as permis de sentir et de comprendre aujourd’hui.
Jistě se všichni ti lidé musí radovat z návratu vévody z Hamiltonu, stává se opět tím, čím má být. Všichni, dvůr, musí být šťastni, že znovu nacházejí jeho jméno. Představuji si všechny ty přízně, všechny ty pocty. Vrací se, zaujímá své místo, stává se opět anglickým šlechticem, hlavou jedné z nejslavnějších rodin, žení se podle přání své matky, všechno je dokonalé, skvělé, nádherné. Nelze udělat větší rozruch.
Je crois bien qu’ils doivent se réjouir tous ces gens, du retour du duc de Hamilton, il redevient ce qu’il doit être. Tout le monde, la cour, doit être heureux de retrouver son nom. Je m’imagine toutes les faveurs, tous les honneurs. Il revient, il reprend sa place, il redevient un noble anglais, le chef d’une des plus illustres familles, se marie selon le désir de sa mère, tout est parfait, superbe, splendide. On ne peut faire un plus grand éclat.
Všichni ho budou vyhledávat, vrátí se jako do své rodiny, do společnosti, která ho přijme s otevřenou náručí; to všechno by působilo, nevím na koho, na ďábla, a udělalo by z něj dobrého člověka. Bude okouzlen, nebude se vůbec nudit, uvidí, že tento život je lepší než ten druhý, a uvidí to jen proto, že poznal ten druhý.
Tout le monde le recherchera, il rentrera comme dans sa famille, dans la société qui le recevra à bras ouverts; tout cela agirait je ne sais sur qui, sur un diable et en ferait un homme de bien. Il sera charmé, il ne s’ennuiera pas du tout, il verra que cette vie est meilleure que l’autre, et il ne le verra que parce qu’il a connu l’autre.
Zítra! Zítra! Jaké kontrasty! Já v tomto ubohém pokoji, oni v palácích, já mám za společnost Bête a Solominku, oni královnu a prince!!!
Demain ! Demain ! Quels contrastes ! Moi dans cette misérable chambre, eux dans des palais, moi pour société Bête et Solominka, eux la reine et les princes !!!
Jen ať nepřijedou do Nice. Toho se bojím, bojím se! Co pak se mnou bude. Ó! Veliký Bože, ušetři mě toho mučení!
Pourvu qu’ils ne viennent pas à Nice. J’ai peur de cela, j’ai peur ! Qu’est-ce que je deviendrai alors. Oh ! grand Dieu épargne-moi cette torture !
napříč stránkou
Bůh mě vyslyšel a nepřijeli do Nice.
en travers Dieu m’a entendue et ils ne sont pas venus à Nice.
A přece vidět ho je tak nesrovnatelné štěstí!
Et cependant le voir est un bonheur si incomparable !
Ne, nechci, můj Bože, smiluj se nade mnou. Kdybych ho viděla s ní...
Non, je ne veux pas, mon Dieu ayez pitié de moi. Si je le vois avec elle...
Milost, Milosrdenství. Ó můj Bože, zachraň mě!
Grâce, Miséricorde. Oh mon Dieu sauvez-moi !
Tragický konec 13. sešitu, ošklivé číslo, stejně nešťastné jako tento deník.
Fin tragique du livre 13ème, vilain chiffre aussi malheureux que ce journal.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „is the use of it“ (před tím stojí francouzské „quel“). ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „The marriage of the duke of Hamilton“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „rejoicings“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „I read it a second time“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „seat“. ↩
Pozn. překl.: Francouzské „fat“ – domýšlivý, nafoukaný (hned za ním následuje anglické „careless“). ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „careless“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „commanding“. ↩