❦
Pondělí 13. října 1873
Lundi 13 octobre 1873
Byla jsem na hodině angličtiny, princezna přichází a říká mi:
J’étais à ma leçon d’anglais, la princesse vient me dire:
„Pojďte, pojďte rychle, je tady, pojďte.“
— Venez, venez vite, il est là, venez.
Nevěděla jsem, oč jde. Byl to pan Barnola, byl nadšený, že mě vidí, zůstanu chvíli a vracím se k angličtině. Držela jsem pravopisnou příručku a hledala svou lekci, když mi malá Elderová říká:
Je ne savais pas ce que c’était. C’est M. Barnola, il a été ravi de me voir, je reste quelque temps et je retourne à l’anglais. Je tenais le spelling-book cherchant ma leçon lorsque la petite Elder me dit:
„Víš, vévoda z Hamiltonu se brzy ožení s dcerou vévody z Manchesteru.“ „Opravdu,“ zabrumlala jsem.1
— You know, the Duke of Hamilton is going to marry the daughter of the Duke of Manchester, very soon. Indeed, barbottai-je. ?
Zvednu si knihu blíž k obličeji, protože jsem rudá jako oheň, ucítila jsem, jako by se mi do hrudi zarýval ostrý nůž, začala jsem se tak silně třást, že jsem sotva držela knihu, dech mi těžkl a vycházel z mé chvějící se hrudi jako zvuk — to byl jen dech. Měla jsem strach, že omdlím, ale kniha mě zachránila. Ještě několik minut jsem předstírala, že hledám, abych se uklidnila. Lekci jsem odříkávala přidušeným hlasem, který přerušoval roztřesený dech. Sbírám všechnu odvahu jako kdysi, když jsem se měla vrhnout z můstku do vody, a říkám si, že se musím ovládnout. Udělala jsem diktát na pět stran, abych neměla čas mluvit. S rozkoší jdu přímo k pianu. Zkouším hrát, ale prsty jsou mi ztuhlé a studené. Princezna mě přijde poprosit, abych ji naučila kroket:
J’approche le livre plus près de ma figure car je suis rouge comme le feu, j’ai senti comme un couteau aigu s’enfoncer dans ma poitrine, je commençais à trembler si fort que je tenais le livre à peine, la respiration devient lourde et elle sort de ma poitrine tremblante comme un son, ce n’était que la respiration. J’avais peur de m’évanouir mais le livre me sauva. Je feignis [de] chercher pendant quelques minutes pour me calmer. Je disais la leçon d’une voix étouffée et interrompue par la respiration qui tremblait. J’assemble tout mon courage comme jadis pour me jeter du pont au bain et me dis qu’il faut me dompter. J’ai fait une dictée de cinq pages pour ne pas avoir le temps de parler. Avec délices je m’en vais droit au piano. J’essaye de jouer mais mes doigts sont raides et froids. La princesse vient me prier de lui apprendre le croquet:
„S potěšením.“
— Avec plaisir.
Odpovídám vesele, ale hlas i dech se mi pořád chvějí.
Je réponds gaiement mais la voix et la respiration tremblent toujours.
Přijíždí kočár, běžím se obléknout (zelené šaty, modrý klobouk), vlasy mám zlaté, ze zlata, jsem bílá a růžová jako růže, svěží jako rosa, jsem hezká jako anděl, ne, jako žena. Vycházíme, Gioiin dům je otevřený, jsou tam dělníci, žebříky, zedníci, vypadalo to na odhadce. Odjela, kam? Předpokládám do Ruska udělat si jmění! Pořád myslím na to, jak říct, že se žení, nemám sílu, jsem nešťastná, ne nešťastná jako dříve kvůli tapetám v jednom pokoji nebo nábytku v druhém, ale opravdu nešťastná.
La voiture vient, je cours m’habiller (robe verte, chapeau bleu), mes cheveux sont dorés, d’or, je suis blanche et rose comme une rose, fraîche comme la rosée, je suis jolie comme un ange, non, comme une femme. Nous sortons, la maison de Gioia est ouverte, il y a des ouvriers, des échelles, des maçons il m’a semblé des experts. Elle est partie, où ? Je suppose en Russie faire fortune ! Je pense tout le temps comment dire qu’il se marie, je n’ai pas la force, je suis malheureuse, pas malheureuse comme autrefois pour les papiers d’une chambre ou les meubles de l’autre mais réellement malheureuse.
Vložený list · annotation de Marie, 1875
[Dodatek z roku 1875: Jen jednoduše vyprávím, bylo to příliš hrozné, než abych to komentovala. I dnes, když uplynuly téměř dva roky, nemohu nic dodat. Pročítám tyhle řádky, červenám se a chvěji, ale jsem tak rozrušená, že nevím, jak říct, co cítím. Nač to? Vyslovila jsem to. Nic dalšího není třeba, mé rozrušení je pochopitelné, všechno, co bych mohla říct, by bylo slabé, hloupé, stokrát méně. Pamatuji si, že jsem byla tak omráčená, tak ohromená, tak zdrcená tou zprávou, že když jsem se podívala do zrcadla, viděla jsem šílené oči a šílený úsměv.]
[Annotation: 1875. Je ne fais que raconter simplement, cela était trop terrible pour que je le commentasse. Aujourd’hui même il y a presque deux ans de passés, je ne puis rien ajouter. Je relis ces lignes rougissant et frissonnant, mais telle est mon émotion que je ne sais pas dire ce que je sens. A quoi bon ? J’ai dit la chose. Il n’y a besoin de rien autre chose, on comprend mon trouble, tout ce que j’aurais pu dire serait faible, bête, cent fois moindre. Je me souviens que j’étais si étourdie, si étonnée, si hébétée de la nouvelle que regardant dans la glace, je me vis des yeux et un sourire d’insensée.]
Navrhuji jít do London House. Dina se jde projít; nevím, jak říct princezně, že... protože se to jednou dozvědí a je lepší, když to řeknu sama. Vybírám okamžik, kdy si jde sednout na pohovku, přicházím, otočená světlo za mnou, obličej mi není vidět. „Víte, co je nového, princezno“ (mluvíme rusky). „Vévoda z Hamiltonu se žení.“ Konečně jsem to řekla! Nezačervenala jsem se, jsem klidná, ale co se to ve mně, v hloubi duše, děje!!!
Je propose d’aller au London House. Dina va faire un tour; je ne sais pas comment dire à la princesse que... car ils sauront un jour et il vaut mieux que je le dise moi-même. Je choisis un moment où elle va s’asseoir sur un canapé, je viens, tournée la lumière derrière moi, on ne voit pas ma figure. Savez-vous une nouvelle, princesse, (nous parlons russe). Le duc de Hamilton se marie. Enfin j’ai dit ! Je n’ai pas rougi, je suis calme, mais ce qui se fait en moi dans mon fond !!!
Poznámka editorů
[Prázdná stránka]
[Une page blanche ]
Výtah ve tvaru slepice, každé vejce, které slepice snese, sestoupí ze salonu a pojme jednu osobu. Nahoru se jezdí ve skořápce tažené labutí, muži na dřevěném koni.
Un ascenseur en forme de poule, chaque œuf que la poule pondra descendra du salon renfermant une personne. Pour monter on se mettra dans une coquille traînée par un cygne et les hommes sur un cheval de bois.
Poznámka editorů
[Na listech dopisního papíru označených M.B. přidaných na konci sešitu č. 10:]
[Sur des feuilles de papier à lettre marqué M.B. ajoutées à la fin du carnet n° 10:]
Pondělí 13. října 1873 (pokračování z knihy č. 10)
Lundi 13 octobre 1873 (suite du livre n° 10)
Ovládám se. Princezna tisíckrát vykřikla úžasem.
Je me contiens. La princesse poussa mille exclamations d’étonnement.
„Kdo vám to řekl, kdy, jak? Ale to je nemožné! A až doteď jste to neřekla?!“
— Qui vous a dit, quand, comment ? Mais c’est impossible ! Et vous ne l’avez pas dit jusqu’à présent ?!
„Zapomněla jsem.“
— Je l’ai oublié.
„Ne, neměla jste odvahu.“
— Non, vous n’aviez pas le courage.
Nedovedu popsat vše, co bylo řečeno — komickou scénu s Dinou, s Paulem, kdy mu Dina chtěla oznámit:
Je ne suis pas en état de décrire tout ce qui s’est dit, la scène comique avec Dina, avec Paul qui lorsque Dina voulut lui annoncer:
„Paule, vévoda z Hamiltonu se žení.“
— Paul, le duc de Hamilton se marie.
Chudák neviňátko si myslelo, že mu chce vrátit jeho rýmu. Jsem šíleně veselá, Khalkionoff večeří s námi. Dědeček křičí a zlobí se. Jsem veselá, jako bych zdědila milion. Křičím, směji se, říkám hlouposti, vtipy, rozesměju všechny, ale Dina ví, co [Slova smazaná inkoustovou skvrnou] princezna.
Le pauvre innocent pensa qu’elle veut lui remettre son rhume. Je suis follement gaie, Khalkionoff dîne avec nous. Papa crie et se fâche. Je suis gaie comme si j’avais hérité un million. Je crie, je ris, je dis des bêtises, des bons mots, je fais rire tous, mais Dina sait ce que [Mots effacés par une tache d’encre] la princesse.
„Ach! Marie, Marie, opravdu jsem z toho nemocná, všechny plány se mi hroutí. Myslela jsem si, že přijede letos v zimě, že se do vás zamiluje, že zapudí tu Gioiu a pak, a pak!“
— Ah ! Marie, Marie, vraiment j’en suis malade, tous mes plans se dérangent. Je pensais qu’il viendra cet hiver, qu’il deviendra amoureux de vous, qu’il chassera cette Gioia et puis, et puis !
Sama se divím své odvaze a síle!
Je m’étonne de mon courage et de mes forces !
Dobrou noc popřeju žertem.
Je dis bonsoir comiquement.
„Dobrou noc, ztracená vévodkyně2,“ říká mi Bête.
— Bonsoir, lost duchess, me dit Bête.
„A teď, myslím si,“ říká mi, „předtím jí dal šperky, všechno, jaké šperky, a to mělo být tvoje, Bébelle.“
— Et maintenant, je crois, me dit-elle, avant, il lui donna des bijoux, tout, quels bijoux et ça devait être à toi Bébelle.
Rozpoutala ve mně žárlivost. Ó! Ta žena, ta žena, ta žena! Ó! Mé bezděčné proroctví! [kniha č. 10, str. 109]. Ó! Ubohá já! Celý den jsem byla omráčená, neměla jsem ani chvíli klidu, zaháněla jsem ty ohavné myšlenky! Ale u sebe v pokoji, za zavřenými dveřmi, jsem sama, jsem svobodná. Oddávám se zoufalství, vrhám se na kolena na místo, kde jsem se modlila každý den, kde jsem se modlila za... zkrátka! A propuknu v pláč! Dívám se do zrcadla, jsem hezká. Proč mě tedy nemiluje? Ó! Svatá Panno! Neměla jsem sílu zůstat na kolenou, lehla jsem si, lokty a hlavu opřené o klekátko. Vzývala jsem Boha, proč?! Dusím se, jako by mě do prsou řezaly nože. Poprvé jsem tak nešťastná! Smrt blízkého tak nepůsobí. Při smrti je bolest plná slz, tady je bolest pálivá, suchá a ostrá!
Elle cueilla en moi la jalousie. Oh ! cette femme, cette femme, cette femme ! Oh ! ma prophétie involontaire ! [livre n° 10, p. 109]. Oh ! pauvre moi ! Toute la journée j’étais étourdie, je n’eus pas un moment tranquille, je chassais ces pensées exécrables ! Mais dans ma chambre, la porte fermée, je suis seule, je suis libre. Je m’abandonne au désespoir, je me jette à genoux à la place où j’ai prié tous les jours, où je priais pour... enfin ! Et je fonds en larmes ! Je me regarde dans la glace, je suis jolie. Pourquoi donc ne m’aime-t-il pas ? Oh ! Sainte Vierge ! Je n’eus pas la force de rester à genoux, je me couchais les coudes et la tête appuyés sur mon fauteuil de prière. J’implorais Dieu, pourquoi ? ! J’étouffe, comme si des couteaux me coupaient la poitrine. C’est la première fois que je suis si malheureuse ! La mort d’un parent ne fait pas cet effet. Pour la mort on éprouve une douleur mouillée, ici c’est une douleur brûlante, sèche et vive !
Princezna mi večer řekla:
La princesse m’avait dit ce soir:
„Byla jste zamilovaná.3“
— You were in love.
Dokazovala jsem jí, že ne, že sama říkala, že je ošklivý, příšerný!
Je lui prouvais que non, qu’elle même disait qu’il est laid, affreux !
Ještě dnes ráno jsem četla jeho jméno v „Le Derby“, nic jsem nevěděla!
Ce matin encore je lisais son nom dans « Le Derby », je ne savais rien !
Ó! Kdybych mohla být hodinu nešťastná a vyplakat celé své neštěstí v jednom prudkém, horkém, pálivém, bodavém, příšerném záchvatu! Ale ne, nemohu už ani plakat!
Oh ! si je pouvais être malheureuse pour une heure épuiser par des pleurs tout mon malheur dans un accès vif, chaud, brûlant, cuisant, affreux ! Mais non, je ne puis plus même pleurer !
Jsem odsouzena být tiše mučena. Nemám ani tu útěchu, že bych na něj mohla myslet. Něco mě pronásleduje, dráždí, rozčiluje, mučí. Jsem jako na žhavých uhlících. Jsem šílená! Miluji ho! Nechci ho přestat milovat. Ať se stane, co se stane, miluji ho. A mou bolest ještě stupňuje žárlivost. Ten příšerný cit, který zakouším poprvé! Takže mé místo je obsazeno! Ó! Je ta žena alespoň krásná? Jistě! A štěstí ji zkrášluje tisíckrát víc! Vítězství má v očích, v chůzi, ve způsobech!
Je suis condamnée à être martyrisée doucement. Je n’ai pas même la consolation de pouvoir penser à lui. Quelque chose me poursuit, m’agace, m’énerve, me torture. Je suis comme sur des charbons brûlants. Je suis folle ! Je l’aime ! Je ne veux pas cesser de l’aimer. Arrive ce qui arrive, je l’aime. Et ce qui augmente encore ma douleur c’est la jalousie. Ce sentiment affreux que j’éprouve pour la première fois ! Voilà donc ma place prise ! Oh ! cette femme est-elle belle au moins ? Sans doute ! Et le bonheur l’embellit mille fois plus ! Elle porte la victoire dans ses yeux, dans sa démarche, dans ses manières !
Byla bych radši, kdyby zůstal navždy s Gioiou!
Je préférerais qu’il restât toujours avec la Gioia !
Nemohu už plakat, nemohu se už rmoutit! Nemohu myslet na nic, nic si nedokážu srovnat v hlavě. Jsem rozrušená, ani to ne! Nevím, co pociťuji. Ó! Můj Bože, vrať mi zoufalství!!!...
Je ne puis plus pleurer, je ne puis plus m’affliger ! Je ne puis penser à rien, je ne puis me rendre compte de rien. Je suis agitée, non pas même ! Je ne sais pas ce que j’éprouve. Oh ! mon Dieu, rendez-moi le désespoir !!!...
Přísahala jsem Bohu na kolenou, že jestli... jestli to není... pravda, ne, to to není, ano, to je ono. Ó! Ne, nic nevím. Přísahala jsem, nevím proč, že dva měsíce nepůjdu do divadla, pod žádnou záminkou. Jsem v bolestné mlze. Ó! Můj Bože, vrať mi zoufalství!
J’ai juré à Dieu me mettant à genoux que si... si ça n’est... pas vrai non, ce n’est pas cela, oui c’est ça. Oh ! non je ne sais rien. J’ai juré, je ne sais pas pourquoi, de ne pas aller deux mois au théâtre, sous aucun prétexte. Je suis dans un pénible brouillard. Oh ! mon Dieu rendez-moi le désespoir !
Ó! Gioia, Gioia, kdybych věděla, kde jsi, běžela bych k tobě dnes v noci, promluvit si s tebou, plakat, říct ti, že jsem ho milovala. Ale nemám ani tu útěchu, nemám nikoho, komu bych otevřela svou duši. Pociťuji smrtelnou bolest a jsem sama, sama, sama! Celý dům je klidný jako každý den, jsou více méně šťastní, nevědí, že já, která se zítra objevím před nimi veselá a usměvavá, já jsem tu zavřená sama s neštěstím.
Oh ! Gioia, Gioia si je savais où tu es, je courrais chez toi cette nuit, te parler, pleurer, te dire que je l’aimais. Mais je n’ai même pas cette consolation, je n’ai personne à qui ouvrir mon âme. J’éprouve une douleur mortelle, et je suis seule, seule, seule ! Toute la maison est calme comme tous les jours, ils sont plus ou moins heureux, ils ne savent pas que moi qui demain paraîtrai devant eux gaie et souriante, moi, je suis enfermée seule avec le malheur.
Jsem žena citem a nebudu se sobě posmívat, až mi bude třicet let! Ne, to je má první láska, má první touha a mé první zklamání!
Je suis femme par les sentiments, et je ne me moquerai pas de moi lorsque j’aurai trente ans ! Non c’est mon premier amour, mon premier désir, et ma première déception !
Takové věci se nezapomínají. Až do smrti si budu vzpomínat s úctou... Ó! Jaké štěstí, pláču.
Ces choses-là ne s’oublient pas. Jusqu’à la mort je me souviendrai avec vénération... Oh ! quel bonheur, je pleure.
Tak tohle je to drama, které jsem si stokrát představovala! Představovala jsem si tuto scénu, ale měla jsem se o tom dozvědět z novin, konečně dnes pociťuji to, co moje šílená představivost vymýšlela před šesti měsíci.
Voilà donc ce drame que je m’imaginais cent fois ! Je me représentais cette scène, mais je devais apprendre la nouvelle par un journal, enfin j’éprouve aujourd’hui ce que ma folle imagination inventait, il y a six mois.
Ó! Má představivost, ó, mé neštěstí!
Oh ! mon imagination, oh mon malheur !
[Dodatek 1875: I dnes, o dva roky později, pláču.
[Annotation: 1875. Aujourd’hui aussi, à deux ans de distance, je pleure.
Nejen pláču. Kleknu si, ale stejně jako tehdy nevydržím klečet, lehám si na zem a vzlykám. Jsem teď klidnější, ale před chvilkou, když jsem se po vzlykání dala do smíchu, polekala jsem se, a když jsem přistoupila k zrcadlu, viděla jsem znetvořený výraz, tak podivný, že jsem se zachvěla.]
Je fais plus que pleurer. Je m’agenouille mais de même qu’alors je ne puis rester à genoux, je me couche par terre en sanglotant. Je suis plus calme maintenant, mais il y a un instant quand après les sanglots je me mis à rire, j’eus peur et, m’approchant de la glace, je vis une expression défigurée, si étrange que j’eus le frisson.]
Dnes večer, možná právě dnes večer, je u ní, mluví s ní, říká jí, že ji miluje. Jaká je? Dala bych hodně za to, abych ji viděla. Všechno, co mohu říct, není nic. Stačí říct, že se žení, ztrácím ho navždy, je pro mě mrtvý!
Ce soir, ce soir même peut-être, il est chez elle, il lui parle, il lui dit qu’il l’aime. Comment est-elle ? J’aurais payé cher pour la voir. Tout ce que je puis dire n’est rien. Assez de dire qu’il se marie, je le perds pour jamais, il est mort pour moi !
Je to pravda? Chci ještě pochybovat, šílená! Letos v zimě přijede do Nice s ní! Co se mnou bude? Můj Bože, můj Bože, smiluj se nade mnou. Modlila jsem se každý večer, modlila jsem se tolik, doufala jsem, prosila jsem Boha o štěstí! Ó! Bože všemohoucí, učiň, aby nic nebylo pravda! Dej mi ho! Ó! Dej mi ho! Ó, Pane! Ó! Svatá Panno! Milosrdenství. Smilujte se, prosím vás!
Est-ce vrai ? Je veux encore douter, folle ! Il viendra à Nice cet hiver avec elle ! Que deviendrais-je ? Mon Dieu, mon Dieu ayez pitié de moi. Je priais tous les soirs, je priais tant, j’espérais, je demandais à Dieu le bonheur ! Oh ! Dieu tout-puissant faites que rien ne soit vrai ! Donnez-le moi ! Oh ! donnez-le moi ! Oh Seigneur ! Oh ! Sainte Vierge ! Miséricorde. Pitié, je vous en supplie !
Trochu mě bolí hlava, v hubě mám sucho, oči taky. Je deset, jdu se připravit na zítřek.
J’ai un peu mal à la tête, ma gueule est sèche, mes yeux aussi. Il est dix heures, je vais préparer pour demain.
Co mi zbývá dělat? Ó! Kdybych alespoň mohla plakat! Tak tohle je tedy moje první neštěstí! Tady je! Jsem příliš klidná, ale zdá se mi, že mi někdo něco vyrval4. To něco je naděje, to, co mě udržovalo při životě, byla to má potrava! Už nemám nic, nemám kormidlo. Nevím, kam jít, k čemu, jak! Jsem zahalená v mlze, nevím, co se děje. Zapomínám, ale něco mě hlodá!
Que me reste-t-il à faire ? Oh ! si au moins je pouvais pleurer ! Voilà donc mon premier malheur ! Le voilà ! Je suis trop calme, mais il me semble qu’on a snatched something from me. Ce quelque chose, c’est l’espoir, c’est ce qui me faisait vivre, c’était ma nourriture ! Je n’ai plus rien, je n’ai plus de gouvernail. Je ne sais pas où aller, vers quoi, comment ! Je suis enveloppée dans un brouillard, je ne sais pas ce qui arrive. J’oublie, mais quelque chose me ronge !
Musela jsem se hodně provinit, když jsem takhle potrestaná. Neměla jsem dost úcty ke starším. K matce jsem úctu měla, ale říkala jsem jí tvrdá slova a i po svém slibu, že se změním, jsem v tom pokračovala. A proto jsem potrestána.
Je dois être bien coupable pour être ainsi punie. Je n’avais pas assez de respect pour les aînés. Pour ma mère j’avais du respect mais j’avais des paroles dures et, même depuis ma promesse de changer, j’ai continué. Et voilà pourquoi je suis punie.
Obnovuji svůj slib před Bohem! Ať mě zasáhne všemi možnými pohromami, pokud ho nedodržím. Ó, kdybych mohla doufat, co bych neudělala?
Je renouvelle ma promesse devant Dieu ! Qu’il me foudroie de toutes les calamités possibles si j’y manque. Oh si je pouvais espérer, que ne ferais-je ?
Jsem šílená, je to konec, konec, konec! Měla jsem si zasloužit to, o co jsem prosila. Ó, kdybych se mohla vrátit!
Je suis folle, c’est fini, fini, fini ! Il fallait mériter ce que je demandais. Oh si je pouvais retourner !
Ale šílená, když se žení, když za několik dní, možná už zítra, ti uniká navždy. Miluje, a tentokrát vážně. Sama jsem říkala, že ví, co miluje, protože žil. Ó! Jak je šťastná, a jak jsem já nešťastná!
Mais folle, puisqu’il se marie, puisque dans quelques jours, demain même peut être il t’échappe pour jamais. Il aime, et cette fois sérieusement. Je disais moi-même qu’il sait ce qu’il aime, car il a vécu. Oh ! qu’elle est heureuse et, que je suis malheureuse !
Když na ni myslím, rozumím více, mlha se rozjasňuje a vidím žárlivost, příšernou, temnou, závistivou, ohavnou s mučicími nástroji. To je vše, co vidím, a jen když na ni myslím, probouzím v sobě některé city.
Lorsque je pense à elle je comprends davantage, le brouillard s’éclaircit et je vois la jalousie, affreuse, sombre, envieuse, hideuse avec des instruments de torture. C’est tout ce que je vois et ce n’est qu’en pensant à elle que j’éveille en moi quelques sentiments.
Ó! Můj Bože, odpusť šílené! Odpusť jí, nesuď ji příliš přísně, je nešťastná. Ježíši, smiluj se nade mnou! Učiň zázrak, Ty, který jsi vzkřísil mrtvé, který jsi vrátil dceru její matce, vrať mi ho!
Oh ! mon Dieu, pardonne une folle ! Pardonne-la, ne la juge pas trop sévèrement, elle est malheureuse. Jésus ayez pitié de moi ! Faites un miracle, vous qui avez ressuscité des morts, qui avez rendu la fille à sa mère, rendez-moi le !
Ale nejsem toho hodna, ještě méně hodna, protože když se ponižuji, myslím si, že dělám mnoho a že z toho očekávám odměny, a dělám to z pokrytectví!
Mais je n’en suis pas digne, plus indigne encore parce qu’en m’humiliant je pense que je fais beaucoup et que j’en espère des récompenses et je le fais par hypocrisie !
Princezna řekla, že nakreslí karikaturu, kde představí vévodu jako prase, které odmítá perlu – mě.
La princesse a dit qu’elle dessinera une caricature où elle représentera le duc comme un cochon qui rejette une perle, moi.
Dala bych mu štěstí, jsem si tím jistá. Celý můj život by mu byl zasvěcen. Všechny mé touhy by směřovaly k předvídání těch jeho. On by byl cílem mé existence, jeho štěstí tím mým.
Je lui donnerais le bonheur, j’en suis sûre. Toute ma vie serait consacrée à lui. Tous mes désirs seraient portés pour prévenir les siens. Lui serait le but de mon existence, son bonheur le mien.
Monseigneure vévodo z Hamiltonu, ty nevíš, co ve mně ztrácíš! Nemohu uvěřit, že tě jiná může učinit šťastným jako já!
Monseigneur duc de Hamilton, tu ne sais pas ce que tu perds en moi ! Je ne puis pas croire qu’une autre peut te rendre heureux comme moi !
Ale buď učiněna Tvá Svatá Vůle, můj Bože.
Mais que Ta Sainte Volonté, mon Dieu, soit faite.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „lost duchess“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „You were in love.“ ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „snatched something from me“. ↩