Středa 8. října 1873

Pavel, Arson a Khalkionoff jsou nerozdělnou trojicí, jejímž bohem je Walitský. Tihle malí hoši!
Když jsem se svlékala, Dina za mnou přišla a vyprávěla mi s hojností úvodů a prologů a stovkou grimas, že Khalkionoff se mi chce líbit. Prý dřív používal hodně pomády a parfémů, ale dnes večer byli u Pavla, Khalkionoff a Dina; a Pavel chtěl Khalkionoffa navoňavit, načež ten málem zoufale dal se na útěk a křičel:
— Ne, ne, nechci.
Nebudu se líčit a nebudu se parfémovat, bis.
Před několika dny jsem vyjádřila velmi výrazný odpor ke všem druhům parfémů. Sešla jsem dolů povídat si se všemi. Ráno jsem hrála kroket, Addy procházel zahradou se svým synem.
Když jsem šla spát ve dvanáct, vstávám teprve v šest. Prší, (pršiplášť, dobře), u Viscontiho a Médecina, zítra si budu moci prohlédnout klobouky.
Jsem šílená, ale jednoho zimního dne jsem viděla černocha, jak vévodovi přistavuje kočár, když byl u ní, krátce poté vyšel ven a ona nebo její kočár. Dnes vidím téhož černocha a představuji si, že je to vévodův sluha a že oznamuje Gioii příchod svého pána. Jsem šílená, ale to vše se mi zjevilo v představách.