Neděle 14. září 1873

Máma mě budí v jedenáct hodin. Auguste přichází se svým landó a začínají debaty. Jeden je pro Augusta a druhý pro Dominiqua. Probírají se chyby jednoho i druhého, pak i jejich přednosti, landó a koně. Ubohý Dominique, bude mi líto, jestli ho propustíme. Augustovo landó i koně jsou mnohem lepší, ale ubohý Dominique! Nabízíme šest set franků za zimní měsíce a pět set za září a říjen. Auguste odchází a nesouhlasí. Ale za několik minut se vrací a souhlasí. Nemůžeme jinak než ho vzít. Trifon, kterého Auguste podplatil po kavárnách, dědečka tak zpracoval, že je pro Augusta. Neřekla jsem ani ano, ani ne, nemohla jsem urazit Dominiqua ani zklamat Augusta, který toho tak dlouho lituje. Už měsíc poté, co jsme si vzali Dominiqua, se všemi možnými způsoby snažil vrátit. Šel k Lefèvrovi, ke slečně Kolokolzoffové a už nevím kam, žádat o protekci. Měla jsem sevřené srdce kvůli Dominiquovi, ale už na to nemysleme. Přijde tolik velkých chvil, kdy se nám sevře srdce, že ty malé je třeba pustit z hlavy. Byl by člověk příliš nešťastný, kdyby si všechno bral k srdci. Nechci si nic brát k srdci, nechci nic litovat, chci být tvrdá, a přesto si beru všechno, lituji všechno a nemohu být necitlivá, i když říkám, že musím být a že jsem.
Záležitost je u konce, máme opět Augusta. Jeho landó je velmi pěkné na najatý vůz, velmi pěkné; koně také. Malý černoušek vyjede na kozlíku, zítra si zkusím najít hodinu a objednat livrej a klobouk.
Prší a fouká vítr. Máma a teta jsou u Anitchkoffových, jedu tam (pláštěnka, ujde to), odvezu je na nádraží a vracím se pro kněžnu — půjdeme na čokoládu do London House.
Dnes ráno jsem řekla, že chci panu Lefèvrovi říci, jak nevhodné bylo jeho chování v divadle. Rozhořčovala jsem se z plných plic. Jestli vy nedokážete nebo nechcete nikoho usadit, já to dokážu a ubráním se sama — tak jsem zakončila svůj proslov.
Okamžitě se našli obhájci, uváděli mi příklady, že Lewin chodil ke Gioje, pak k paní Prodgersové, a nakonec, že Hamilton je často s Gioiou na veřejnosti.
Co je mi po všech těch lidech, Lewin, k čertu, Hamilton, k ďasu, mohou chodit, kam chtějí, co je mi do toho!!! Já se bráním sama, a ostatní ať dělají, co chtějí!!
Walitský mě otravuje s Hamiltonem, říká sprostoty, říká mi, že se červenám, ale nečervenám se, nebo jen trochu.
Jsem šťastná, že dokážu odolat těm žertům, klidně, nezmatit se a mluvit o něm jako o komkoli jiném. Ale když vyslovím jeho jméno, musím mít zářící tvář, zmocňuje se mě pocit blaha, vnitřně se chvěji potěšením. Ach! Bohužel, nemohu popsat, co cítím, jen jsem šťastná.
„Proč mě otravujete tím Hamiltonem, docílíte toho, že až ho uvidím, zčervenám jako husa, a zbytečně!“
„Říkali mi, má drahá, že jste se červenala už předtím,“ řekla Bestie a komicky dodala: „A že vás chtěla Gioia zabít.“
„Ach! Bože, kdyby mě chtěla zabít, jak bych byla šťastná!“
Ten vévoda z Hamiltonu bohužel začíná být populární. Ale tak ráda o něm mluvím, mluvím s nadšením, snažím se zdát klidná. Gioia je pro mě nula. Já a ona jsme dvě různé věci.
Odeslala jsem dopisy do Canterbury a večeříme. Jde se do divadla, já také, ale jen se tam ukázat a zase odejít, nechávám si pláštěnku, Niceňané se diví, ale dívám se na ně jako na psy. V devět hodin odcházím, právě začali „Vlast“, kterou jsem viděla loni.
Ukládám Nadju ve žlutém salónu s Bijou. Khalkionoff je v lóži. Paul a on mě doprovodili k vozu. Khalkionoffovi připadá můj plášť velmi elegantní. Věnuji mu stejnou pozornost jako prvnímu kolemjdoucímu na ulici.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „bribed“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „over“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „speech“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „waterproof“. ↩
Pozn. překl.: V originále La Patrie; patrně historické drama Victoriena Sardoua Patrie! (Paříž, Porte-Saint-Martin, 1869). ↩