❦
Pátek 12. září 1873
Vendredi 12 septembre 1873
Dnes jsem dobře pracovala, jsem se sebou spokojená. Angličanka mi řekla: „Mluvíte velmi dobře, opravdu bych nikdy neřekla, že jste cizinka, když vás slyším1.“ Nemůžu uvěřit, že mluvím dobře; tak moc jsem toužila mluvit anglicky, a teď, když to dělám, nemůžu tomu uvěřit. Nikdy nevěřím pochvalám — to jest, věřím, že ti, kdo mi to říkají, to myslí upřímně, ale v hloubi duše si nedokážu přiznat jedinou přednost.
Aujourd’hui j’ai bien travaillé, je suis contente de moi. L’Anglaise m’a dit que you speak very well, indeed I would never say that you are a foreigner in hearing you. Je ne puis croire que je parle bien, je désirais tant parler l’anglais et lorsque je le parle, je ne puis pas le croire. Je ne crois jamais aux éloges, c’est-à-dire je crois que ceux qui me le disent le pensent, mais en moi-même je ne puis m’accorder aucune qualité.
Studuji tedy angličtinu, francouzštinu, italštinu, latinu a němčinu. Klavír a kresbu. A samozřejmě všechny vědy — zeměpis, kosmografii, aritmetiku, gramatiku, literaturu, dějiny, přírodopis atd. atd.
J’étudie donc l’anglais, le français, l’italien, le latin et l’allemand. Piano et dessin. Et sans doute toutes les sciences comme géographie, cosmographie, arithmétique, grammaire, littérature, histoire, histoire naturelle, etc. etc.
Hrála jsem na klavír hodinu a půl a už nesou večeři; studovala jsem přesně devět hodin.
J’ai joué du piano une heure et demie et on sert le dîner, j’ai étudié neuf heures juste.
Zítra přijede Dominique se svým landauem.
Demain Dominique viendra avec son landau.
Malá Nadia mě svrchovaně otravuje svými hubičkami.
La petite Nadia m’ennuie souverainement avec ses baisers.
Vyrážíme ven; potkávám Manotta — přijde zítra. Jedeme k Moutonovi; koupil dva koně, z nichž jeden je překrásný. Byla jsem ve stáji — koně jsou dokonale udržovaní. Mám chuť jezdit na Khalkionoffově koni; Mouton ujišťuje, že není divoký. Jíme zmrzlinu a vracíme se.
Nous sortons, je rencontre Manotte, il viendra demain. Nous allons chez Mouton, il a acheté deux chevaux, l’un desquels est fort beau. J’étais à l’écurie, ils sont parfaitement tenus, les chevaux. J’ai envie de monter le cheval de Khalkionoff, Mouton assure qu’il n’est pas fou. Nous mangeons des glaces et rentrons.
Orgečko, oba Anitchkoffovi a Khalkionoff jsou u nás. Máma leží nemocná.
Orgechko, les deux Anitchkoff et Khalkionoff sont chez nous. Maman est couchée malade.
Začnu mluvit o koních, o Khalkionoffově koni; ten tvrdí, že je hrozně divoký a hlavně lekavý a že shazuje jezdce. Myslím, že prostě nechce, abych mu sebrala koně. V tu chvíli dědeček odhalí své pocity a uvádí stovku příkladů: jak si bratranec rozbil hlavu, hrabě de Toulouse-Lautrec nohu a další lebku atd. atd. Přijde k mámě a říká, že je třeba tomu dítěti (mně) zabránit jezdit — chce za každou cenu atd. atd. atd.! Nic takového jsem neřekla. Máma mě prosí, abych nejela, se vším, co k tomu patří. Nakonec, nevím jak, ale vylíčí mě tak, že dělám kaprice, chci za každou cenu jezdit, jsem svéhlavá. Přitom mě v životě nic takového nenapadlo. Anitchkoffovi jsou rádi za příležitost, pletou se do toho a přidávají se na stranu mámy — chudinka — a já jsem drzá, rozmarná atd. Klidně jsem mámu prosila, ať přestane a nedělá z ničeho vědu, ale naopak, ona pokračuje — a tak dále. Věrná svému slibu, nenechala jsem se strhnout — a Bože, bylo k čemu!! Zůstávám s mámou sama, vše jí vysvětlím, ale ona pláče — to jsou nervy. Než si dá říct, naříká. Uzavřely jsme mír — ne já, nikdy jsem nebyla ve válce, ale ona. Nakonec se vše urovná; kněžna si myslí, že mě ovlivnila, a tím vrátila klid nemocné — ti osli se považují za dva anděly strážné. Všichni jsou se sebou spokojeni. A já v neklidu — nemůžu zůstat lhostejná k takové hlouposti, tvrdohlavosti2, k tomu nevím čemu, co mě rozčiluje. Nedokážu těm lidem vysvětlit, že... ach, no nic. Když řeknete, že přeletěla moucha — ach opravdu? ale čí je to vina — já jsem nic neudělala. Je to vždycky tak: proč říkáte, že to tak není, myslíte, že to jsem já. Ach! k čertu, kdo ji nechal lítat! Všichni se na mě vrhají. Beztak jsem urážená! A tak dále. Takhle to vypadá každý den, každou chvíli. A to si lidé myslí, že rozumný člověk může snadno žít mezi blázny. Každý je totiž v něčem blázen. Snažím se ze všeho vytěžit to nejlepší3, ale opravdu je to nesnesitelné. Jako dnes večer s koněm. Jenom proto, že jsem řekla, že ten kůň je hezký a Mouton mě ujišťuje, že je klidný, vyrobili historku, že za každou cenu chci cválat4 na tom koni, že se zabiju, že mě ten kůň narazí do zdi, že, že, že — opravdu už nevím, co ještě.
Je commence à parler des chevaux, du cheval de Khalkionoff, celui-ci prétend qu’il est très enragé et surtout apte de s’effrayer et de jeter le cavalier par terre. Je crois que, simplement, il ne veut pas que je lui enlève son cheval. A l’instant, papa révèle ses sentiments et cite une centaine d’exemples: comment un cousin s’est cassé la tête, le comte de Toulouse-Lautrec la jambe et un autre le crâne, etc. etc. Il vient chez maman et lui dit qu’il faut empêcher cette enfant (moi) de monter, elle veut absolument etc. etc. etc. ! Je n’ai dit rien de semblable. Maman me prie de ne pas aller, avec toutes les conséquences. Enfin, je ne sais comment, mais on me pose de manière que je fais des caprices, je veux absolument monter, je suis volontaire. Lorsque jamais de ma vie je n’ai pensé rien de pareil. Les Anitchkoff sont contents de l’occasion, se mêlent et prennent le parti de maman, pauvre femme, et moi, une impertinente, capricieuse etc. J’ai prié calmement maman de cesser pour ne pas créer des histoires d’un rien, mais au contraire, elle continue et ainsi de suite. Fidèle à ma promesse, je ne me suis pas laissée emporter et, mon Dieu, il y avait de quoi !! Je reste seule avec maman, lui explique tout, mais elle pleure, ce sont les nerfs. Avant d’entendre raison, elle se désole. Nous avons fait la paix, pas moi, je n’étais jamais en guerre, mais elle. Enfin tout s’arrange, la princesse pense m’avoir influencée et par là rendu le calme à la malade, les ânes se croient deux anges gardiens. Tout le monde est satisfait de soi. Et moi en trouble, je ne peux demeurer indifférente à tant de bêtise, d’obstinacy, de ce je ne sais quoi qui m’énerve. Je ne puis parvenir à faire comprendre à ces gens que... ah ! enfin. Lorqu’un dit, une mouche a volé, ah vraiment, mais à qui la faute, je n’ai rien fait. C’est toujours ainsi, pourquoi dites-vous que ce n’est pas, vous pensez que c’est moi. Ah ! que diable, qui la fait voler ! Tout le monde se jette sur moi. Je suis sans cela insultée ! Et ainsi de suite. Voilà la vie de tous les jours, de tous les instants. Et on pense qu’il est facile à un homme sensé de vivre au milieu de fous. Car n’importe sur quel point, mais chacun est toqué. Je try to do the best of everything mais vraiment c’est insupportable. Comme ce soir avec le cheval. Seulement parce que j’ai dit que ce cheval est bien et que Mouton m’assure qu’il est tranquille, on a fait une histoire que je veux absolument galoper sur ce cheval, que je me tuerai, que ce cheval me heurtera contre un mur, que, que, que, je ne sais vraiment plus quoi.
Ach! Bože, je to zkouška — chci ji snášet, když mi ji ukládají. To okolí chudinku mámu tak trýzní, že je z toho hrozně podrážděná a nervózní. Dědeček ji užírá.
Ah ! mon Dieu c’est une épreuve, je veux la souffrir puisque on me l’impose. Pauvre maman est tellement martyrisée par cet entourage qu’elle est devenue très irritable et nerveuse. Papa la ronge.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „you speak very well, indeed I would never say that you are a foreigner in hearing you“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „obstinacy“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „I try to do the best of everything“. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩